24 dní

Vánoční zázrak

Ať už si říkáte, co chcete - stihla jsem to! Tedy, alespoň v mé časové zóně... Začala jsem pozdě, protože jsem balila dárky. :D

Zítra ještě musím dokoupit - to víte, tady se slaví až 25., takže krámy budou ještě otevřené. :) 

Většina z vás už asi spinká... Až se ráno probudíte, tohle bude jako brzký dárek. :D Veselé Vánoce a moc děkuji za to, že čtete mou povídku. :) 

Pac a pusu, Lora :)

~ ~ * ~ ~

23. prosinec

Lucius si byl vědom rozruchu, dějícího se za dveřmi jeho pracovny, ale i přesto odmítal opustit svou skrýš. Strávil tam celé páteční odpoledne od okamžiku, kdy se vrátil z práce a přistihl poletující Hermionu s Narcissou. Okamžitě se vytratil do patra, aby se vyhnul jejich pozdním přípravám na rychle se blížící Vánoční oslavu.

Navíc měl zvláštní pocit, že obě dvě zvládly vyhmátnout Draca a zotročit ho ke svým potřebám. Ani jedna se neopovážila vstoupit do pracovny, což ho na jednu stranu překvapilo. S krátkým povzdechem pomalu dopil svou sklenku whisky a odložil ji na desku stolu.

Byl si dobře vědom, že se nemůže dění v paství vyhnout. Znal svou manželku; byla to jen otázka času, kdy si pro něj přijde a bude se domáhat pomoci.

Pomalu tedy otevřel dveře a zaposlouchal se do zvuků, nesoucích se domem.

„Hermiono, drahoušku," zaslechl Cissu. „Kolik táců s tvým cukrovím máme přichystaných?"

Překvapeně si uvědomil, že nezněla ani trochu podrážděně, právě naopak. Už si ani nepamatoval, kdy naposled Narcissa nevyšilovala v předvečer plesu či oslavy, kterou pořádala.

„Myslím, že jich nebudeme potřebovat víc," odpověděl Draco namísto Hermiony.

„Ptala jsem se snad tebe?" řekla Narcissa. Lucius se ušklíbl – tak tady se schovával její podrážděný tón. „Dobře si pamatuji, že jsme tě s otcem pojmenovali Draco, ne Hermiona!"

Lucius se zhluboka nadechl a rozvážnými kroky sešel ze schodů a vydal se do sálu, ve kterém se měla odehrát ona velkolepá Vánoční slavnost. Ve stejnou dobu nadcházejícího dne, bude celé panství praskat ve švech veškerou kouzelnickou smetánkou a on si nebyl jistý, jestli se mu vůbec chce zúčastnit další šarády.

Kriticky se rozhlédl po svém domě a s radostí se shledal se střídmou výzdobou. Nic šíleného a extravagantního; aneb něco, co očekával od ztřeštěné Hermiony.

„No to je dost, že ses uráčil sejít ze své věže, Luciusi," ozvalo se náhle za ním podlým tónem. Ta tak se zastavil, aby nenadskočil na místě. Ani si nevšiml, že se Cissa za ním tiše přikradla.

„Naprosto důvěřuji tvé odbornosti a zkušenosti, miláčku," usmál se šibalsky mezitím, co jí políbil na líčko. „Vím, že mě ani zdaleka nepotřebuješ."

Narcissa protočila očima a popadla svého manžela za paži. „Draco by ale ocenil, kdyby se jeho otec rozhodl mu pomoci. Chudák nám tu pomáhá sám."

Jmenovaný mladík vzhlédl od mašle, kterou upravoval u jedné ze židlí a věnoval mu vražedný pohled. „Jdeš trochu pozdě, nemyslíš?"

„Měl by si dát pozor na svůj tón, nemyslíš?" oplatil mu Lucius s přimhouřenýma očima. „Stále bys ke mně měl chovat respekt, synu."

Do toho ale přitančila Hermiona se stříbrným tácem, vznášejícím se ve vzduchu před ní. „Jistě, ale po celodenní šikaně ode mě a Narcissy v něm nezbyla ani špetka respektu."

„Nechal si mě v tom samotnýho."

Lucius protočil očima nad obviněním a beze slova se natáhl ke kulatému cukroví na kraji tácu. Ignorujíc pohoršené pohledy všech v místnosti, si kouličku strčil do úst. K jeho naprostému úžasu, ona cizí cukrovinka chutnala naprosto báječně. „Oh wow!" pronesl s plnou pusou.

„Co si myslíš, že děláš!" zvolala Narcissa, div že ho nedonutila vyplivnout obsah jeho úst. „Víš, jak dlouho jsme se to snažili naaranžovat?"

„Ne," pokrčil rameny Lucius mezitím, co ustoupil stranou od své agresivní manželky. „Ale je to výborné. Je mi jedno, jak dlouho jste se s tím dělali, chci ještě jednu!"

„Na to si budete muset počkat až do zítřejšího večera," zavrčela Hermiona a tác přistál na kraji načančaného stolu. „Nedělala jsem se s tím jako šílená, jen abyste to všechno snědl před samotnou oslavou."

Malfoy ji přeměřil přísným pohledem. „Drzá holko," začal, ale poté před něj vstoupila Narcissa.

„Jsem velmi polichocena, že ti chutná, miláčku," řekla sarkasticky. „Stejně tak jako Hermiona. Ale jestli se dotkneš jediného cukroví, budeš za to platit!"

Lucius pouze pozvedl obočí. „Opravdu?"

Zřejmě spoléhal na Draca. Domníval se, že se postaví na jeho stranu. Poté si ale vzpomněl na svou chybu; přece jen nechal svého jediného syna celé odpoledne ve společnosti šílených ženských.

Proto se moc nedivil, když spatřil jeho obranný postoj s překříženými pažemi na hrudi. „Vydržíš do zítřka."

„Víte, kolik tady bude lidí?" řekl náhle Lucius. „Všechno dobré snědí!"

„To je dobře!" spráskla ruce Narcissa. „Snažíme se tady vytvořit tu nejlepší Vánoční oslavu, o které se bude mluvit celý rok! Tak ať se třeba napijí ze záchodové mísy, pokud budou spokojení!"

Lucius se znechuceně zamračil. „U Merlina, stále máš horečku, drahá?"

Cissa jen podrážděně odstrčila ruku, kterou chtěl přiložit na její čelo. Vzápětí ho však popadla za lem hábitu a donutila Luciuse, aby ji následoval.

Draco s Hermionou osamostatněli a znatelně si oddechli.

„Už jsem myslel, že se dneska nedostaneme do postele," povzdechl si mezitím, co přehodil paži přes dívčina ramena a přitáhl ji k sobě.

„Já vím," přikývla. Tvář schovala v límci jeho košile a zívla. „Tvá matka je nezastavitelná."

Draco nemohl odporovat. Hůlkou jemně mávnul a světla v místnosti pohasla. Pomalu se, společně s unavenou Hermionou, vydali ke schodišti. „Alespoň víme, že otcovi chutná a to se nestává tak často."

„Hlavně když se jedná o mé jídlo," dodala s tichým smíchem. „Zřejmě to musí být těmi svátky."