24 dní

Poslední svíčka na věnci

Dnešní téma je nakonec prohozené... mělo se ukázat až na 20. 12., ale když už je ta neděle, tak si myslím, že to bude nejlepší téma přesunout... :)

Doufám, že se vám dnešní kapitolka bude líbit :)

~ ~ * ~ ~

18. prosinec

Draco se v nedělní ráno probudil až příliš brzy. Naštvaně se překulil na druhý bok a doufal, že usne. Vinil to na celotýdenní vstávání do práce a naléhavé nákupy Vánočních dárků na poslední chvíli, kterými zabil téměř půlku soboty, tomu také mnoho nepomohly. Zhluboka si povzdechl a stále se zavřenýma očima, natáhl paži před sebe a chtěl se přitulit k Hermioně. Doufal, že se mu v její blízkosti podaří usnout, ale namísto teplého a hebkého těla své přítelkyně, nalezl pouze chladné povlečení a rozestlanou stranu postele.

Zprudka otevřel oči a opřel se na loktu. Pohledem na mudlovské hodiny na Hermionině nočním stolku zjistil, že je teprve šest hodin ráno. Zoufale si povzdechl a spadl tváří zpátky do polštářů. Spánek se k němu už nevrátí, tím si byl naprosto jistý.

Zcela rozladěný po několika minutách ležení v posteli, se postavil a neobtěžoval se s převlékáním. Pouze si přes ramena přehodil tmavý župan a nazul si papuče. Rozcuchané vlasy mu padaly nekontrolovatelně do očí.

Jeho první zastávka byla v koupelně, kde učinil všechny ranní potřeby a po opláchnutí obličeje chladnou vodou, byl připraven jít do kuchyně. Doufal, že se tím vyhne jakémukoliv lidskému kontaktu. A to i přesto, že ho velmi zajímalo, kam se jeho přítelkyně tak brzo ráno vytratila.

Sotva však sešel ze schodů, ztuhl na místě a naslouchal tichým zvukům, vycházejícím ze salónku. Trochu si povzdechl a dlaní si přejel přes obličej. Vánoce se zdály být v nedohlednu a jemu už pomalu docházela trpělivost. Pořád tu bylo něco. Pečení cukroví, zběsilé přípravy na oslavu, matčinu vyšinuté chování a onemocnění. Otec a jeho sarkastické komentáře, neustále podrážející Hermioninu snahu.

Zhluboka se nadechl. Věděl, že by se měl okamžitě odebrat do kuchyně. Nejlepší by bylo, kdyby se absolutně vyhnul všemu, co jeho nadaná přítelkyně plánuje, ale... několik minut postával na stejném místě pod schody, než si projel dlaní vlasy a rychle se vydal k salónku.

Sotva otevřel dveře, spočinul jeho zrak na překvapené Hermioně, sklánějící se nad jakýmsi podivným věncem se svícemi. Ale co ho naprosto šokovalo, byl obraceč času, který držela v dlani. Prsty měla pevně sevřené okolo otočného kolečka. Zastihl ji v ten pravý čas. „Hermiono?" zeptal se, ale jeho tón znělo spíše jako zavrčení. Draco učinil krok kupředu, jen aby se obezřetně zastavil a pozvedl ruce. „Nevím, co máš v úmyslu, ale prosím, nedělej to."

„Draco," vydechla zoufale a její oči se zoufale rozšířily. „Co tu děláš?"

„Můžeš pustit ten obraceč času, miláčku?" neodpověděl Draco a bradou naznačil k přívěsku, na jejím krku. „Docela mě to znervózňuje."

Hermiona zamrkala a poté rozhodila ruce do stran. Zoufale si prohrábla vlasy. „Měl si ještě spát!" sykla naštvaně, zabodávajíc prst do jeho hrudi.

Draco nechápavě ustoupil o krok vzad. Proč by se chtěla vrátit zpátky časem? Provedl snad něco? Existovala situace, která musela být neodkladně napravena? Na prázdno polknul a snažil se zachytit Hermionu do náručí. „Co se děje?"

„Nic," odsekla mu tónem, který jasně dával najevo přesný opak. „Běž si lehnout, jistě musíš být unavený."

„To vskutku jsem," přikývl s nakrčeným obočím. „Ale obávám se, že nebudu schopen usnout. Hlavně když vím, že má přítelkyně má ve vlastnictví obraceč času a chystá se ho použít."

„Tohle?" zeptala se nepřirozeně vysokým hlasem a rozesmála se. „Ale co ty, vždyť je to jen pouhá cetka. Napodobenina."

Draco pochybovačně pozvedl obočí. „Pokud to tak je, můžu se na něj podívat?"

Hermiona okamžitě ustoupila o krok vzad, s dlaní pevně sevřenou kolem zlatého přívěšku. „A proč bys něco takového vyžadoval?"

„Protože vidím, že mi lžeš," odsekl Draco naštvaně.

Jeho slova, stejně tak i tón, zanechaly hluboký šrám na Hermionině svědomí. Nešťastně svěsila hlavu.

„Vysvětlíš mi alespoň, co je tohle za věnec?" zeptal se smířlivým tónem Draco mezitím, co k brunetce přistoupil a objal kolem pasu.

Hermiona si povzdechla, opíraje si čelo o Dracovo rameno. „Tomu říkají adventní věnec," vysvětlila tichým tónem. „Čtyři svíčky stojí pro čtyři neděle před Štědrým večerem..."

„Aha," přikývl pomalu Draco. „Ale já ho během posledního měsíce neviděl ani jednou."

„A to je ten problém!" řekla zoufale Hermiona s rozhozením paží. „Já na to zapomněla."

„A tak ses rozhodla, že se vydáš zpátky časem a zapálíš ho během každé neděle?" zeptal se Draco a když spatřil Hermionu, jak nepatrně přikývla, protočil očima. „Prý jsi nejchytřejší čarodějka své doby. Zajímalo by mě, jak na něco takového přišli."

„Vtipné," odsekla Nebelvírka mezitím, co si sundala obraceč času a položila na stůl. „Opravdu vtipné."

„Přece ses nedomnívala, že něco takového doopravdy uděláš," vydechl nechápavě Draco. „Mohlo by to napáchat víc škody, než užitku!"

„Ale...--"

Draco jí nevybíravě skočil do řeči. „Žádné ale! Můžeš ty svíce zapálit teď. Všechny najednou."

„Ale tak to není správně!"

„A?" pozvedl obočí Draco mezitím, co mávnul hůlkou a knoty svíček vzplály. „Nejsme mudlové a tohle nejsou naše tradice. Nikdo; ani matka nebo otec nebudou vědět, že měly být zapálené postupně."

Hermiona pohlédla na špičky svých bot se rty stisknutými do úzké linky.

„Můžeš si to zapamatovat pro příští rok," navrhnul Draco. „A ujistit se, že na to nezapomeneš."

Nepatrně se zamračila, znepokojená tím, jak se situace vyvinula. Měla všechno perfektně naplánované, ale očividně měla smůlu. Povzdechla si a pomalu přikývla. „Dobře," řekla tiše.