24 dní

Vánoční překvapení

Hádám, že nikdo z vás tento dílek neočekával... ale nemohla jsem povídku ukončit bez toho, aniž bych přidala další, poslední kapitolu. Přece jen, jsou to Vánoce a nemůžeme se obejít bez toho, aniž bychom otevřeli dárky, ne?

Já jsem včera večer rozbalila Nebelvírský župan a dneska mám navíc i šálku a deníček. Notýsek? Něco takového... prý, abych měla kam psát. ♥ 

... jo, je vidět, že jsme oba dva šílení a ulítlí na HP, neb máme i bílo černé povlečení s Bradavickým znakem.

Už ale zmlknu a nechám vás užít si poslední kapitolku. :)

Díky za čtení a komentáře! ♥

~ ~ * ~ ~

25. prosinec

Hermiona se rozmrzele zavrtěla. Rychle se otočila na druhý bok, aniž by otevřela oči a doufala, že znovu usne. Už předešlého dne tušila, že bude v nedělní ráno platit za onu proklatou Vánoční oslavu – a to i přesto, že nepila.

Matrace se pohnula. Draco si povzdechl a Hermiona ucítila vzrůstající euforii. Věděla, že znovu neusne. Pomalu otevřela oči a pohled upřela na levou dlaň, položenou na kraji polštáře. Netušila, jak dlouho upírala zrak na zásnubní prstýnek.

„Kontroluješ, aby neutekl?" zeptal se tiše Draco.

Rychle k němu vzhlédla s červenajícími líčky. „Stále nemůžu uvěřit tomu, že ze mě bude paní Malfoyová."

Draco protočil očima a lehce ji políbil na líčko. Poté se na jeho tváři objevil rošťácký úsměv. Vyskočil na všechny čtyři a začal se odrážet od matrace, čímž házel i s Hermionou. „Vstávej!" vykřikl mezitím, co do ní strčil paží. „Vstávej, jsou Vánoce!"

Hermiona se zasmála a rychle uhnula před jeho dlaní, kterou chtěl zopakovat své gesto. „Nech toho!" vyprskla, aby se vzápětí svalila z postele. „Au! Vidíš, co děláš!"

„Já?" otázal se Draco, rozplácnutý na matraci, kterou měl nyní celou pro sebe. „Já za to nemůžu! Tys spadla!"

„Ale s tvojí pomocí," odpověděla mu se smíchem.

Malfoy pouze mávl rukou nad jejím komentářem a vyskočil z postele. Elegantním pohybem hodil po Hermioně její župan, který jí přistál na hlavě. „Dělej, rodiče už určitě čekají u stromečku," dodal mezitím, co nakopnul dívčiny papuče jejím směrem.

„Kdybych tě neznala, myslela bych si, že jsi malý rozmazlený spratek," poznamenala Hermiona zpod županu.

Draco se rozesmál. Vzápětí málem přepadl přes své vlastní bačkory. „Ale vždyť já jsem." Odpověděl jí se smíchem a poté otevřel dveře dokořán.

Hermiona nestačila nic říct. Draco se rozběhl chodbou ke schodům. S drobným protočením očí se oblékla a pomalým krokem se vydala za svým přítelem.

Z hlasů, které zaslechla z obřího obývacího pokoje Malfoyů, kde byl stromeček i s dárky, pochopila, že i Lucius s Narcissou jsou vzhůru. Přes tvář se jí přehnal rošťácký úsměv, jenž by klidně mohl konkurovat i Dracovi. Než ale vstoupila do místnosti, rychle ho schovala.

Ani jeden z Malfoyů nebyl převlečený; zdálo se, že v tento den se každý z nich oblékl do oblíbeného županu a bačkor.

„No konečně!" zvolal Lucius. „Princezna se uráčila přijít."

„Nebuď jako malý, Luciusi," povzdechla si Narcissa, sklánějící se nad dárky. Tu a tam se dotkla štítků, ve snaze zjistit jména pro koho byly balíčky určeny.

Lucius si odfrknul. „Musíme na ní čekat," poznamenal s nakrčeným nosem. „Ale Hermiona očividně nemusí spěchat, když už svůj dárek dostala předčasně." Dodal a hlavou kývl k zásnubnímu prstýnku.

„Stejně toho moc pod stromečkem nemáš," otočila se k němu Narcissa s jiskrným úsměvem.

Hermiona si povzdechla. Nikdy, ani v těch nejdivočejších snech během svého dospívání, by si nepomyslela, že se někdy ocitne právě na onom místě. Mezi Malfoyi. Že bude přihlížet, jak obávaný a chladný Lucius Malfoy prská a nemůže se dočkat svých dárků. A taky ona elegantní Narcissa, která vytahovala všechny balíčky s jejím jménem na vrchu.

Draco po jejím boku nervózně přešlápl.

„Dobře!" vykřikla Hermiona s rozhozením paží. Všichni k ní upřeli překvapené a nechápavé pohledy. „Dobře, tak tedy začneme. ALE!"

Lucius pozvedl obočí, protože se zrovna natahoval po tom největším dárku s jeho jménem. Hermiona se kolem nich protáhla a vytáhla tři – různě veliké balíčky – a rozdala je. „Ráda bych jen řekla, že jsem velmi ráda za tyhle Vánoce," začala pomalu Hermiona. „A jsem vám vděčná, že jste mě mezi sebe přijali i přesto, že jsem mudlovského původu."

Draco si povzdechl a náhle to vypadalo, že o malý balíček ve své dlani nemá zájem. „Mio..."

„Ne, to je v pořádku," usmála se Hermiona i přesto, že měla v očích slzy. „Otevřete ty dárky konečně?" zeptala se a v jejím hlase byla slyšet nepatrná nervozita.

Jako první se dostala do dárku Narcissa. Nechápavě se podívala na Hermionu, poté na Draca a následně zpátky na látku ve svých dlaních. Toho stejného se dočkala i od Luciuse.

„Vím, že je to něco, co zřejmě nikdy neobléknete," začala rychle Hermiona. „Jedná se o mudlovská trička. Nechala jsem je potisknout."

Draco, s na půl otevřeným dárkem, se zvědavě podíval na své rodiče. „Co to máte?"

„Soustřeď se na svůj balíček, synu," řekl Lucius, upřeně zírající na potištěné tričko.

Mladý Malfoy nakrčil obočí, ale uposlechl. Zpod balicího papíru na něj vykoukla malá krabička. Pohlédl na Hermionu, která k němu upírala nedočkavý pohled. Téměř mučivě pomalu otevřel víko a poté ztuhnul. „Co to má znamenat?" zeptal se a vytáhl ven miniaturní bačkůrky.

Jeho snoubenka se nejistě pousmála, žmoulajíc lem svého županu v dlaních.

Než ale stačila odpovědět, Narcissa otočila tričko, aby její syn spatřil nadpis. Babička, specialistka na rozmazlování.

Lucius si odfrknul a následoval příkladu své manželky. Dědeček, specialista na lumpárny. „Teď nevím, jestli mám být polichocen, nebo rozhněván."

Hermiona se tiše rozesmála, ale hned svou pozornost obrátila zpátky ke svému snoubenci, který stále stál na stejném místě a upřeně na ní hleděl. „Draco?"

Jako kdyby ho jeho jméno probralo z transu; upustil krabičku na zem a s malými botičkami se přihnal k Hermioně, aby jí popadl kolem pasu a sevřel v náručí. Nic neříkal, jen svou partnerku objímal, dokud se s ní nezatočil na místě.

„A mě nikdo nevěřil," povzdechl si Lucius. Moc dobře si pamatoval na večeři začátkem prosince, kdy prohlásil, že není dost starý na to být dědečkem. 

PS: možná se zamyslím nad pokračováním... třeba příští Vánoce? ;) Nějaká další výzva, která naváže na tuhle povídku :)