24 dní

Není perník jako perník

Božínku, no málem jsem nevěděla, jak tuto kapitolu zakončit. Nakonec se z toho vyklubal jiný děj, aneb postavy si dělají, co se jim zachce! Ale za to bych asi měla být vděčná. :D 

Teď ještě rychle začít s příběhem na zítřejší den... ten je z části dokončený, ale musím to nahnat dopředu, protože pochybuju, že budu mít tolik času během týdne. Sakra. :)

Děkuji všem za čtení a komentáře! ♥

PS: věnováno Alithee... doufám, že příští rok nedopadneme stejně... :D 

~ ~ * ~ ~

4. prosinec

Toho dne si Hermiona přivstala, zanechávajíc Draca samotného v posteli. Věděla, že bude spát jako špalek a proto se nemusela strachovat a našlapovat kolem něho po špičkách. Svižně se převlékla do pohodlného oblečení a své boty vylepšila o chlupatou vycpávku, držící její chodila v teple.

Před odchodem políbila Draca jemně na čelo. Cosi nesrozumitelného zabručel, převalil se na bok a pokračoval ve svém spánku. Nemohla jinak než se pousmát a poté plna elánu a odhodlanosti se vydala za svým cílem.

Hůlkou přičarovala krabici, plnou receptářů a návodů od Mary, kterou měla uloženou pod postelí. Bez starosti se vydala do kuchyně, s boxem levitujícím za jejími zády. Chodby panství byly naprosto vyprázdněné. Hermiona dobře věděla, že si Malfoyovi budou chtít v neděli přispat a z toho důvodu si zvolila právě tento den.

Rozhodně vkročila do kuchyně. Nikdo jí nemohl zastavit.

„Slečno Hermiono?" ozval se zpoza vysokého stolu pisklavý hlásek.

Tedy, skoro nikdo. I přesto, že absolutně opomněla na domácího skřítka, malou Greeny, nehodlala zastavit svůj plán. S lehkostí položila krabici na stůl, na němž nebylo zrovna mnoho místa, a usmála se na nechápavého tvora.

„Ahoj Greeny," řekla mezitím, co se opřela dlaněmi o kolena, aby nemusela shlížet na skřítka z výšky. „Přišla jsem ti dělat společnost. Bude ti vadit, když se semnou podělíš o část kuchyně?"

Skřítka nechápavě valila své velké oči na Hermionu. Dvakrát přešlápla. „Podělit se o kuchyň?" zopakovala, aby následně pohlédla na krabici na stole. „Slečna chce něco vařit?"

„Ano, ano," přikývla nadšeně Hermiona. „Přesně tak."

Nebelvírka se domnívala, že z toho bude skřítka unešená, ale spletla se. Její špičatá brada se začala nekontrolovatelně třást. „Ale... ale... vám nechutná od Greeny!" vypískla skřítka a z očí jí kanuly slzy velké jako hrách.

„Ne, ne, ne!" snažila se překřičet skřítku zaskočená Hermiona. „To ne, já jen chci od tebe pomoc!"

„Zlá Greeny!"

Hermiona rychle zvážila své možnosti. Buď nechá skřítku i nadále vřískat a vyvádět, což pravděpodobně vyvrcholí sebe poškozováním a přitáhnutím nechtěné pozornosti. Anebo... zoufale si odfrkla, netušíc, co si počít. Kde byly všechny její úžasné nápady, když je potřebovala nejvíce?

Zrovna v okamžiku, kdy se o Hermionu pokoušely mrákoty, dveře se za ní otevřely. „Greeny, zmlkni!" přikázal rázně Draco, stále oblečený v pyžamu. „Kdo má tvoje kvílení poslouchat!"

Skřítka okamžitě přestala vydávat plačlivé zvuky, ale slzy jí nepřestávaly stékat po tvářích. Zrudla a téměř vypadala, že pukne.