Paní Riddleová a Praštěný Potter

Kapitola 7.

Grimmauldovo náměstí 12

„Mohla bych se vás na něco zeptat?" Roztleskávačka se snažila předstírat nervozitu, ve skutečnosti však byla její tvář plná dychtivosti. Spolu s Lenkou hlídaly spoutanou Malvínu, zatímco Potter s Ginny se vydali domluvit s Voldemortem detaily výměny.

„Totiž... já si tak docela neumím představit... Vy-víte-kdo přeci nemá nos... a taky vlasy... ale tamto má, ne...? Mě by hrozně zajímalo, jaké bylo... totiž, on je takový slizký a fujtajbl a nejspíš pořád od krve, ale zase na druhou stranu, někoho to může vzrušovat a spát s-"

„Zavřete ten svůj nevymáchaný zobák!" zařvala Malvína, až se třásly okenní tabulky. Normálně neměla ve zvyku se takhle rozčilovat, ale hned po své inteligenci si nejvíc zakládala na svém bezchybném vkusu – a pokud se někdo odvážil jí podsouvat, že něco měla s kýmkoli jiným než se svým dokonale krásným manželem, dohánělo ji to k zuřivosti. „Nikdy jsem nespala s ničím plešatým, beznosým ani slizkým, kolikrát vám to mám ještě opakovat? Pokud vás tak zajímá, jak podobná zvrhlost asi probíhá, zeptejte se vašeho kamarádíčka Pottera, ten je totiž evidentně schopný absolutně všeho! – A vůbec, už vám konečně došlo, že tou pitomostí, co se právě chystáte provést, pácháte jistou sebevraždu?"

„Vám na nás nějak záleží," utrousila Roztleskávačka.

„Vůbec ne, já jen na té sebevraždě nechci participovat."

Několikrát se krátce nadechla. „Ok, proberme si to ještě jednou a zkusme do věci zapojit trochu logiky. Včera jste mi tvrdili, že ten váš Lord-co-všechny-zamorduje je nestvůra absolutně neschopná jakéhokoli citu, je to tak?"

„Ano, jistě, on je děsivě a úplně nelidský," přikývla Lenka.

„Báječně. A nezdá se vám tedy trochu divné, že by se ten váš děsivě a úplně nelidský Morde-lord rozhodl tak nahonem vzdát několika důležitých zajatců, jen aby zachránil svou milovanou ženušku?"

„No, máte pravdu, že to zní trochu zvláštně," připustila Roztleskávačka.

„Ne jen trochu zvláštně. Zní to jako naprostá pitomost. A já se ptám dál – kdyby ta milovaná ženuška byla opravdu milovanou ženuškou, nebyla by celá nadšená, až se zas vrátí k manžílkovi a políbí ho na pleš, místo aby se vás snažila ze všech sil přesvědčit, že tohle prostě udělat nesmíte?"

„To se dá vysvětlit jednoduše – manželské problémy," ozvalo se ode dveří. Dovnitř triumfálně vpochodoval Potter. „Vy a váš manžel jste se pohádali. Zřejmě jste se nedokázali shodnout na nejvhodnějším způsobu, kterak zabíjet mudly, či co. Nebo jste ho možná podvedla s některým z jeho Smrtijedů. On na to přišel a vy jste mu utekla. Bojíte se, co s vámi udělá, jestli se k němu vrátíte – a proto se tak vykrucujete."

Malvíně se protočily panenky. „To je další snůška teorií asi stejně inteligentních, jako pokus o vynález nehořlavého roztoku za použití čistého lihu. Viděla jsem chlápka, co to zkoušel. Lépe řečeno to, co z něj zbylo – a moc toho nebylo. Nehledě na to, že kdyby tohle všechno byla pravda, riskujete, že se mnou ten máš Mordylord udělá přesně to, co ho baví nejvíc – totiž, že mě zamorduje. A já bych vám ráda připomněla, že jsem vám zachránila život."

Potter se ošil. „To od vás sice bylo šlechetné... Ale... jak se to jen říká... Pro konečné vítězství dobra nad zlem je někdy nutno přinášet oběti... Já přirozeně budu trpět strašlivými výčitkami svědomí... Ale pokud to pomůže spáse Británie, mile rád je vytrpím."

„Vy pokrytecká kryso," ucedila Malvína znechuceně. „Při vší té obětavosti jste ovšem zapomněl na jeden drobný detail. Co když je to celé léčka? Co když váš důvěrný nepřítel prostě jen chce vylákat krysu z jejího kanálu – a pak nás zamordovat všechny? Protože podle toho, co jste mi o něm vykládal, mi nepřišel zrovna jako týpek, co se vyžívá v čestném jednání... Ostatně, v tomhle si musíte vy dva náramně rozumět..."

Harry poněkud znervózněl. Možnost, že by se Voldemort nechystal dodržet podmínky výměny, ho zatím vůbec nenapadla. Musel však konstatovat, že jakkoli tato myšlenka nevyšla z jeho geniálního mozku, má jistou logiku. Rázem ho však napadlo řešení – vyšle na sjednanou schůzku Lenku a Roztleskávačku. Kdyby se nedej Bože opravdu něco stalo, tak... tak by jim to stejně patřilo, že se rozplývaly nad mladým Voldym! Ginny ale radši nechám doma, nikdo jiný mi neumí tak skvěle namasírovat chodidla.

„Tak tedy, plán je následující. Jelikož mise Výměna rukojmí nepatří k nejnáročnějším ani k nejnebezpečnějším, vydají se na ni pouze Lenka a Pamela. Já a Ginny zůstaneme tady v hlavním štábu, pro případ, že by... ehm... Vy-víte-kdo zaútočil."

„Proč by útočil na hlavní štáb, když na nás bude čekat s rukojmími ve Skotsku?" namítla Lenka. Jakkoli Harryho upřímně zbožňovala, tenhle plán se jí vůbec nezamlouval.

„Cesty Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, jsou nevyzpytatelné," pravil záhadně Potter. „Ty mu do hlavy nevidíš, zato já..."

„Chceš říct, že tě rozbolela jizva?"

„Hmm..." Chlapec, který ne a ne natáhnout brka, nasadil tajemný výraz.

„Ale jak se tam dostaneme? Já ani Pamela se ještě neumíme přemísťovat. A rozvazovat ji by asi moc dobrý nápad nebyl," pravila Lenka a mávla rukou směrem k Malvíně.

„Na to už jsme mysleli," odvětila Ginny. „Zajistili jsme vám přenášedlo. Odlétá za pět minut."

Malvíně se orosilo čelo. O blízké setkání třetího druhu s Beznosým plešounem opravdu nestála. Věděla, že jí zbývá v rukávu už jen jediný trumf – a sice říct pravdu, než bude pozdě.

„Pottere, než opravdu spácháte tu nebetyčnou hloupost, alespoň mě vyslechněte. Já manželkou toho vašeho Lorda-Morda být nemůžu. A víte proč? Protože vůbec nejsem z vaší doby. Dostala jsem se sem omylem, když se mi poněkud nevyvedl jeden experiment. Přicestovala jsem z roku 1947. Proto jsem taky nevěděla, co jste zač – ani jsem to vědět nemohla. Stejně jako jsem nevěděla, co je zač Mordylord. V mé době totiž žádný takový černokněžník prostě neexistoval. Tak už laskavě ukončete celou tuhle šaškárnu a nechte mě jít!"

Chvíli na ni překvapeně zírala. Pak však jen mávl rukou. „1947 nebo 1997, sper to čert! Vy-víte-kdo byl ve vaší době stejně reálný jako v té naší. Takže nějaké cestování časem vás neomlouvá."

„Co to zas---"

Tentokrát nestačila dokončit větu. Potter po ní mrštil hrnečkem z růžového porcelánu. Naštěstí pro ni se netrefil a hrneček místo toho rozbil starožitně vyhlížející vázu.

„Harry," ozvala se nesměle Pamela, „jak ji tam dopravíme? Totiž, ona se nemůže hýbat a i když je hubená jako tyčka, bojím se, že..."

„K Voldemortovi s vámi, to žádná z vás neumí pořádné vznášecí kouzlo?"

Odpovědí mu bylo hrobové ticho. „No, mně to kdysi docela šlo s peříčky," ozvala se po chvíli nesměle Lenka. Jak se však ukázalo, Malvína peříčko nebyla. Zvládli ji nadzvednout sotva o pár milimetrů.

„Tak se nedá nic dělat. Svažte ji a pak rozvažte," rozkázala Ginny. „No nejdřív jí svažte ruce k tělu klasickými provazy a pak zrušte to úplné spoutání," upřesnila, když viděla, jak na ni tupě zírají.

Přesně na ten moment Malvína čekala. Jakmile zas stála na svých nohou, důkladně nakopla Pottera do intimních partií. Za celý její pobyt v budoucnosti jí nic neudělalo takovou radost. Veliký hrdina zavyl bolestí a upustil hůlku. Celý manévr by se nejspíš zdařil, kdyby její zdřevěnělé nohy neuklouzly na střepech inkriminované starožitné vázy – a kdyby se Malvína následně nezřítila přímo na Roztleskávačku. To by taky tolik nevadilo. Kdyby dotyčná zrovna nedržela v ruce přenášedlo. A kdyby se zmiňované přenášedlo v ten moment jako na potvoru nedalo do pohybu.