Paní Riddleová a Praštěný Potter

Kapitola 10.

Zatím na blíže neidentifikovatelném místě

Někdy v době, kdy Malvína pátrala po svých bývalých spolupracovnících, pátrali po Malvíně pro změnu Smrtijedi. A nejen Smrtijedi, pátral po ní i sám lord Voldemort. Aby však mohl pátrat co nejúčinněji, musel udělat cosi, do čeho se mu zatraceně nechtělo – a sice, vydat se do své Myslánky a vybavit si všechny vzpomínky na svou ženu. Kde má lord Voldemort Myslánku, vám neprozradíme – kohokoli, kdo by to náhodou vyzradil, totiž stihne strašlivá a k smrti krutá lechtací kletba. Musíte se spokojit s konstatováním, že ono místo je děsivé, stejně jako obsah řečené Myslánky.

Pán zla se zahleděl dovnitř. Nejdříve se pokochal pohledem na pár opravdu vyvedených vražd, co v minulosti spáchal, nicméně při páté mrtvole... „Konec zábavy, jde se do práce!" – A vyhledal ve svých vzpomínkách TU osobu – Malvínu Riddleovou.

Školní třída v Bradavicích. V první lavici u dveří Tom, s nechutně dokonale krásným obličejem toho špinavého mudly, co zbouchl jeho matku, v první lavici uprostřed černovláska hubená jako tyčka, s orlím nosem a kočičíma očima.

„Tak kdo nám vyjmenuje Golpalottovy zákony o protijedech?"

On i ona zvednou ruce najednou. Křiklan se žoviálně usměje: „Pane Riddle, dejme protentokrát přednost dámě. Prosím, slečno."

A Malvína odpovídá, samozřejmě správně. „Deset bodů pro Havraspár."

Cože?? Ona ani nebyla ze Zmijozelu? A co víc, dovolila si mu konkurovat? Voldemort by si patrně začal vzteky kousat rty – kdyby tedy nějaké měl.

Jenže to mělo být ještě horší

Nádraží v Prasinkách. Všichni už zmizeli z perónu, stojí tu jen on – a o kousek dál Malvína.

„Copak, Lacroixová, ty se bojíš jít do školy?"

„Proč bych se bála, Riddle, tebe snad? Tebe zas utřu při prvních lektvarech! Do školy jít rozhodně musím, nebýt mě, stane se z tebe ještě nesnesitelnější náfuka!"

- Tak, a teď jí to natři, ty jelimane, kletbu Cruciatus, ať konečně mlčí, ta drzá holka, co si dovoluje urážet samotného Pána zla! –

Tom se nakloní k Malvíně. „Tedy, to se dělá, vyčítat druhým své vlastní chyby?" A pak ji náhle, bez sebemenšího varování...

- No konečně, pusť se do ní, ať se svíjí bolestí, ta malá krvezrádkyně! –

...políbí na rty. Líbá ji vášnivě a ona se nebrání, jakkoli je zaskočená, přesně v to doufala, přesně to čekala, přesně to chtěla. Několik chvil, zdají se být nekonečné, pro dívku a...

Pro současného lorda Voldemorta taky. Tu ostudnou podívanou nevydržel a odskočil od Myslánky. Pravda, jeho mladší já bylo nezkušené – a navíc nevkusně, přehnaně přitažlivé – ale ocucávat se na veřejném místě s nějakou holkou! Navíc s holkou, která ho před chvílí urazila! Pán všeho zla si chvíli pohrával s myšlenkou, zda by neměl Malvínu co nejdřív zabít – pokud by tyhle historky někde vyprávěla, jeho tak pečlivě budovaná pověst děsivého bezcitného zlého černokněžníka by byla zničena. Rázem si ale uvědomil, že pokud chce Malvínu opravdu zlikvidovat, bylo by záhodno ji nejdřív najít – a tak se rozhodl v tom martyriu pokračovat.

Břeh bradavického jezera. Asi sedmnáctiletý Tom Riddle sedí v trávě a soudě podle jeho soustředěného výrazu, přemýšlí buď o tom, jak vytvořit viteál, případně jak ovládnout svět. Někdy v ten moment mu skočí do klína černá kočka.