Paní Riddleová a Praštěný Potter

Kapitola 14.

Hned co za ní zapadly dveře vězení, Malvína se schoulila v rohu. Pořád si to odmítala připustit. Tohle - se – prostě - nemohlo - stát!

Jenže nejspíš mohlo. Vše do sebe zapadalo až děsivě logicky. Její manžel prostě nevydýchal její domnělou smrt. Ztratil tak jediného člověka, kterého kdy miloval. Protože ano, miloval ji, tím si byla zatraceně jistá. Ale bez ní... Pomstil ji, přesně jak říkal Andrews. A pak odešel, cestoval všude možně... Ona byla jeho jediným spojením s láskou, s tím, co je v životě dobré... Bez ní se pohroužil do černé magie mnohem víc než kdy dřív a...

...a skončil jako bestiální vraždící maniak s vizáží Neživého křížence trolla s hadem! Malvína si nebyla jistá, která z oněch dvou částí dotyčné věty ji ničí víc. Jedno se bohužel zdálo být jisté – z muže, kterého milovala, se stal netvor. A to ve všech významech dotyčného slova.

„Copak, děvče, vás taky mučili?" ozval se z pološera stařecký hlas. Otočila se. Kousek od ní ležel na zemi prodejce hůlek, pan Ollivander.

„Dalo by se to tak říct," zamumlala tiše.

„Kletba Cruciatus?"

„Něco o dost horšího."

Ollivander oněměl hrůzou. „A kdopak vůbec jste, taky patříte k Fénixovu řádu?" optal se někdo jiný ze tmy.

„Ne, já nepatřím k nikomu," odsekla nakvašeně.

„Ale jste proti Voldemortovi, nebo ne?"

„Kdybych nebyla, myslíte si, že budu trčet tady?" odtušila ponuře. Její mozek teď vzdor prožité hrůze pracoval na plné obrátky. Tom je ztracený. Nedá se s tím nic dělat. Už se to všechno stalo.

Moment, nemá nááhodou o pár pater výš připravený stroj času?

Jen se k němu dostat. A to sama nezvládne.

Z představy, že se bude muset spojit zrovna s Fénixovým řádem, který ji do celé té šlamastyky namočil, jí bylo na zvracení. Ale ostatně, kvůli Tomovi se už spolčila i se Smrtijedy. Jedni nebo druzí padouši, co na tom sejde?

„Takže vy jste všichni bojovníci proti Voldemortovi?" optala se svých spoluvězňů.

„Většina z nás," odpověděl jí ženský hlas. „Já jsem Hermiona Grangerová, nejlepší kamarádka Vyvoleného. Až na Ollivandera patříme všichni k Fénixovu řádu."

Ale ne! To je ta holka, za kterou mě chtěl Potter vyměnit! No nic, nemám na výběr, musím to s ní zkusit.

„A kdo jste vy?"

Chvíli zaváhala. „Jsem ta, v jejíž moci je porazit Pána zla."

„Moment," ozvala se Hermiona, „Vyvolený je přece Harry!"

„Jo, a co ten váš Vyvolený zatím dokázal? Nebyl schopný vás ani dostat z vězení! Jak dlouho už tu trčíte, co? A to jste ani nezkusili utéct?"

„Utéct odsud? Jsme v sídle Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit!" zaprotestoval kdosi jiný.

„Jo, a pokud budete dál sedět na zadku, tak v něm i zůstanete. Ale pokud dáme hlavy dohromady, můžeme se odsud dostat."

„To zní hezky, ale zatím jste nám neřekla, kdo jste, a proč byste zrovna vy měla být schopná porazit Voldemorta," namítla opět Hermiona.

Malvína zaváhala. Její plán začínal připadat šílený dokonce i jí samotné. Budou jí věřit? Ale zkusit to prostě musela.

„Jsem Malvína Valérie Riddleová a mám tajnou zbraň, která je mocnější než Voldemort a která ho může porazit."