Paní Riddleová a Praštěný Potter

Kapitola 12.

O pár měsíců později

Stát se služebnicí lorda Voldemorta mělo své výhody. Jak Pán zla slíbil, skutečně jí skvěle vybavil laboratoř – a navíc jí dal k ruce pár Smrtijedů, aby se konečně mohla vloupat na Odbor záhad – a najít tam přesně to, co potřebovala. Malvína se s chutí pustila do zkoumání, kterak celý proces obrátit a hodit zpátečku směr rok 1947. Temnému pánovi tvrdila, že mu chystá stroj času do roku 1981, kde by se mohl podruhé – a s nově nabytými informacemi snad úspěšněji – pokusit zlikvidovat Pottera už v kolébce. Zatím se jí dařilo ho úspěšně klamat – a modlila se, aby jí to vydrželo až do chvíle, kdy před ním uteče zpět do své doby. Doufala, že ten moment nastane co možná nejdříve. Voldemortova společnost jí byla totiž všechno, jen ne příjemná. Někdy přemýšlela, kdo je jí vlastně protivnější – jestli Pán všeho zla nebo ten nafrněný brýlatý rádoby-hrdina Potter. Jistě, první jmenovaný byl beze sporu inteligentnější, vlastně musela neochotně přiznat, že schopnějšího čaroděje před ním patrně nikdy nepotkala – tedy až na svého manžela, samozřejmě. Jenže tím jeho klady začínaly – a taky hned končily. Svůj talent totiž dotyčný využíval především k nechutnostem typu mučení, ničení a vraždění. Pravda, někdy si říkala, jestli jediný důvod, proč ten brýlatý skrček nedělá to samé, není že na to prostě nestačí... Ostatně když si vzpomněla, jak zacházel s ní... Ale ať už to bylo jakkoli, jedna věc byla jistá – Voldemort byl prostě zmetek, a to moc velký zmetek i na Malvínu, která rozhodně nebyla žádná něžná, útlocitná květinka – ostatně, vdala se za otcovraha. Nicméně jak se říká, co je moc, to je moc. Nehledě na skutečnost, že z jeho fyzického vzhledu se jí i po měsících neustále zvedal žaludek. Koukat se na Beznosého plešouna, to bylo pro mladou Riddleovou a její výjimečně vytříbený vkus snad horší než kletba Cruciatus. Ten mizera to snad tušil – a jako na potvoru s ní trávil více času než s kterýmkoli jiným Smrtijedem.

Sám lord Voldemort nebyl s Malvínou o mnoho spokojenější než ona s ním. Pravda, pracovala teď pro něj, nicméně o její loajalitě si nedělal velké iluze. A především – byla to přeci jen jeho zákonná manželka – a tato zákonná manželka ho nejenže nepoznala, ale pokaždé, když ho viděla, tvářila se, jako by jí bylo náramně zle od žaludku. Což jí nebránilo, aby se ho neustále neptala – na něj samotného!

„Můj pane, slíbil jste mi, že mi řeknete, co víte o Tomovi," dorážela vždycky.

„Až něco pořádného zjistíš, bude to tvá odměna," odpovídal jí – a zároveň měl neuvěřitelnou chuť seslat na ni nějakou obzvlášť ošklivou kletbu. Vždycky považoval Malvínu za mimořádně inteligentní – tak jak to, že za celé měsíce nepochopila, že Tom je on? Odpověď znal, ačkoli si ji odmítal připustit – za vše mohla její posedlost fyzickou krásou. On nemohl být Tom, protože neměl tu jeho roztomilou tvářičku. Tečka. I kdyby jí sám řekl, že jím je, nevěřila by mu. Jeho žena měla sice spoustu skvělých vlastností, ale taky své mouchy. Její povrchnost patřila mezi ty nejhorší.

Nicméně kdyby jako Tom vypadal... Řekla by mu všechno. Udělala by pro něj všechno, udělala by mnohem víc než to divadýlko, co zatím předváděla v laboratoři, a které k ničemu nevedlo.

„Tak dobře, dostaneš svou odpověď," řekl jí jednou, když zas otravovala se svými dotazy na mladého Riddla. „Tvůj muž patří mezi mé věrné. Již mnoho měsíců je na můj příkaz na cestách, ale má se brzy vrátit. Pak se s ním setkáš."

Cože, Tom pracuje pro toho tajtrdlíka? zhrozila se v duchu Malvína. Tak to si ho budu muset podat! Ale její radost, že ho konečně uvidí, byla tak obrovská, že na své pohoršení rázem zapomněla.

***

Pán Zla se tedy jal vymýšlet, jak si získat – a pokud možno, i svést – svou vlastní manželku. Pro tento účel si připravil vylepšenou verzi mnoholičného lektvaru, do níž vhodil pár vlasů, které si ustřihl ještě v době, kdy jeho vzhled stál i za jiné hříchy, než je zabití. Bolelo to jako čert – jen si zkuste představit, že vám v obličeji najednou znovu roste nos! Nicméně výsledek byl víc než uspokojivý – lord Voldemort opět vypadal tak, že by z něj šla do kolen i ta nejnáročnější holka. A jeho žena rozhodně byla ta nejnáročnější holka, kterou kdy poznal. Vyzkoušel si před zrcadlem pár svůdných úsměvů – se rty to šlo mnohem líp, jen co je pravda!, upravil si vlasy a vydal se za svou ženou.