Poslední

Kapitola 2. - Mořské akvárium

"No hurá! Co se ti stalo? Už pět minut máme stát před autobusem! Učitelka bude zuřit! Trvalo nám snad věčnost než jsme tě dostali z toho tranzu. Tak si pospěš," prohlásil Thomas.

Už zase jsem znuděně seděla u autobusového okénka a sledovala, jestli se něco zajímavého nebude dít. Ne. Asi ne.

Cca po hodině a půl cesty jsme konečně přijeli na místo. Nejspíš bych si toho ani nevšimla, kdyby mi Thomas, sedící za námi, nesebral brýle.

"Hele!" vykřikla jsem, pokusila se mu je vyrvat z rukou. Samozřejmě bez úspěchu. Thomas si je nasadil. "No nesluší mi to?" a začal se ovívat rukou jako s vějířem. Vypadal docela vtipně. A taky trochu jako holka.

"Ne," odvětila jsem, ale i v mém hlase zněla kapka pobavení. Nevydržela jsem a vyprskla smíchy. Vyloženě holčičí tvar černých brýlí s, na některých místech, různě velkými bílými puntíky klukovi snad ani slušet nemohl.

Sebrala jsem mu je z očí a vyběhla, co nejrychleji z autobusu. Konečně jsem se nadechla čerstvého vzduchu.
Stála jsem před obrovskou budovou s, v porovnání s ní, poměrně malým nápisem: MOŘSKÉ AKVÁRIUM.
To už stačila vyběhnout i Lis a hned za ní Thomas.

Za chvíli jsme se už procházeli po chodbách s vodními nádržemi místo stěn. S Lisou jsme toho hned využily a začaly na sebe přes vodu mávat, každá na jedné straně akvária.

"A v tomto akváriu naleznete rybky, většina z nich byla objevena docela nedáv-... Holky, můžete se laskavě přestat chichotat?! Co takhle dávat pozor?! Očividně to všechno víte, že?! Protože jinak by vás to asi zajímalo! Tak pojďte sem, když jste tak chytré a řekněte to za mě samy!"

Doběhly jsme třídu, váhavě se postavily před průvodčí a vyprskly smíchy. Mě ale narozdíl od Lis smích hned přešel, jakmile jsem uviděla, co je obsahem nádrže. Plavaly tam velmi zvláštní ryby. To ale nebyl ten problém.
Strašně mi něco připomínaly. A já nevěděla co.

V tu ránu mě rozbolela hlava. Jen jsem slyšela samu sebe jak říkám: "Toto je korálovnatka královská, to je ta červená ryba, jak vypadá, že na ní rostou korály. Opravdu plave vzhůru nohama. Je to způsob lovu, díky kterému si její kořist myslí, že je mrtvá. Je smrtelně jedovatá, ale pokud odstraníte její slinnou žlázu, dá se jíst i syrová..." Všechny překvapené pohledy spočinuly na mě. Průvodčí na mě valila oči jako na blázna.

Podlomila se mi kolena a poslední, co jsem slyšela byla rána, jak moje hlava dopadla na zem.

Jak jsem to jenom mohla vědět? Vždyť jsem jí viděla poprvé v životě!

A najednou jsem se ocitla někde jinde. Kolem mě plavalo hejno ryb, většinu jsem ani pořádně neznala. A při tom jsem o nich věděla snad všechno. Byl to zvláštní pocit.

Mezi nimi plavalo i pár korálovnatek. Vypadaly docela vtipně. Musela jsem se jim zasmát při čemž z mojich úst vyplulo několik bublinek. A tehdy mi to došlo - já jsem byla ve vodě!

Chtěla jsem vyplout na hladinu, abych se mohla nadechnout, ale měla jsem jako by spoutané nohy. Pohled mi utkvěl na tyrkysové ploutvi, na jejímž místě se ještě donedávna nacházely mé nohy. Musela jsem vypadat jako mořská panna z Disney pohádek.

Tak tohle je hodně divný sen. Nadechla jsem se a vydechla. Klid. Je to jenom sen. Tady se může stát nemožné.

Probrala jsem se až na ošetřovně.

"Tesso, jak ti je?" ozvala se Lisa, hned co si všimla, že jsem vzhůru, "Co se stalo? Jak-jak jsi to věděla? Ta paní říkala, že dneska to bylo poprvé, co ty ryby ukázali veřejnosti tady v Česku."

"Já nevím." Nemusela se mě ptát, jestli jsem je neviděla někde v zahraničí, protože věděla, že jsem dlouho nikam necestovala.

Asi čekala něco víc, ale i tak se pokusila zamaskovat své zklamání slovy: "To nevadí." Neubránila jsem se a rozesmála se. Vrhla po mě udivený výraz.

"Na rovinu ti říkám: jsi příšerná herečka," snažila jsem se popadnout dech.

"Nenič mi iluze, kazíš mi mojí hereckou kariéru!" Zamračila se zakládajíc si ruce na prsou. No a zanedlouho jsme se smíchy div neválely na zemi.

"Dámy, mohly byste se laskavě ztišit?!" Otočily jsme se za hlasem. Ve dveřích stála zdravotní sestřička. Pak jí asi došlo, že jsem se probrala a začala se mě starostlivě vyptávat, jestli jsem v pořádku.

Jako malá jsem si na lyžích zlomila ruku a nohu. Bylo mi tehdy šest let. Moc si na to nevzpomínám, ale úplně jasně si pamatuji, že se o mě nikdo nestaral tak moc, jako teď. Vždyť jsem jenom omdlela! Tak co se stalo? Co když to není jenom povahou této sestřičky? Co když je v tom něco hlubšího?

Ta ryba 'korálovnatka' je smyšlená (korálovka a korálovec již existují, takže opravdu originální název XD)