Kapitola 10. - Liliin deník 2/2

916 90 7
                                    

Liliin deník. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Všechny slzy najednou jako mávnutím proutku zmizely, stejně tak všechno okolo i celý Liliin pokoj. A zůstal tu jenom tento zápisník. Otevřela jsem ho, zatímco se ve mně prala nervozita se smutkem a vzrušením. Pohlédla jsem na první stránku.

Deník Lilian Key
Ať už si se k tomuto deníku dostal(a) jakkoliv, nech ho být. Vrať mi ho, v žádném případě ho nečti. Vyžaduji právo na soukromí.

První slova mě docela zarazila, ale nevěnovala jsem jim přílišnou pozornost. Netušila jsem, jestli tyto věty mají čtenáře odradit či spíše zaujmout, neboť na mě to účinkovalo v tom druhém směru. Jenže, ať už tomu bylo jakkoliv, nyní už je pozdě na jakékoliv právo... Otočila jsem tedy na další list. Přede mnou byla strana popsána krásným Liliiným krasopisem. Žádné milý deníčku, či tak něco. Stálo přede mnou jenom datum a krátký souvislý text.

13. října 2017
Už je to více než měsíc od chvíle, kdy Tessa odjela. Pořád mi chybí.

To mě docela udivilo - já jsem jí chyběla!? A proč se tedy ke mně chovala tak hnusně?

Včera mi napsala - je to poprvé, co se mi za svůj pobyt tam někde ozvala. Je prý v Kalifornii na jakémsi experimentu. Nicméně psala, že tam je pořád hlídaná. Všude jsou kamery. A co víc - má strach. Všechno a všichni dle ní působí podivně. Dokonce jsem tam našla pár chyb - Tess vždycky píše bezchybně. Celá ta zpráva vypadá zvláštně. Co to má znamenat?

Na stejnou otázku jsem se musela ptát sama. Co to má k sakru znamenat? Ať jsem se snažila sebevíc, nic mi tohle neřeklo. Jenom mě to ujistilo v myšlence, že ten experiment probíhal v oněch budovách nedaleko městečka Los Angeles. Nic víc, nic míň.

Obrátila jsem stranu, ta však zůstala nepopsána. Zmateně jsem zamrkala - proč by si Lili zapisovala jediný den? Pak jsem to ale konečně našla - jen o list dál se nacházel další zápis.

15. prosince 2017
Pokud mě někdy něco opravdu vyvedlo z míry, pak je to tohle. Opravdu děsivá zpráva, která mi včera přišla od Tessy. Doufám, že to je vtip, či tak něco, ale myslím, že se jenom bojím podívat pravdě do očí. To, co se tam u nich děje musí být naprosto příšerné. Je mi z toho na zvracení. Chudák Ellen. Jen aby se něco podobného nestalo Tess.

17. prosince 2017
Dnešek byl snad nejhorší. Už vůbec nevím, kam složit hlavu. Pořád mi vrtá krutý osud Ellen. Tessu jsem zaspamovala otázkami, ale už znovu neodepsala. Muselo se něco stát. Buď jí nebo jejímu telefonu. Měla bych to říct mamce a možná i Elleniným rodičům. Jenže na to opravdu nemám. Opravdu ne.

Co se tam asi mohlo stát? Z písmen vyzařovala děsivá energie. Jako kdyby stránky nasákly nejen slzami a nejen kvůli nim byly mírně zkrabacené, ale také neštěstím a touhou po pomstě.

Okamžitě jsem se vrhla po následujícím listě.

24. prosince
Dnes jsou Vánoce. Svátky štěstí, klidu a míru. Tak proč nejsem šťastná? Proč se necítím v klidu a proč minimálně uvnitř mě svádí boj emoce? Mír, tak krásné a při tom nereálné slovo. Něco neexistujícího. Stejně jako Bůh, protože na tohle by se už opravdu nemohl koukat. Buď ho trefil infarkt nebo tu už od začátku nebyl. Kdo ví? No, Bůh rozhodně ne.

Dumala jsem nad tím, avšak bezúspěšně. Zkrátka se muselo stát něco naprosto příšerného, co souvisí s Ellen, která je možná už dávno po smrti. Tedy pokud není sám tento deník lživý. Proč by ale naše škola podporovala něco tak strašného? Copak může obyčejná základka mít prsty v zabíjení studentů?

Zamyslela jsem se nad naší ředitelkou. Vždy byla velmi milá a usměvavá, ochotná cokoliv vysvětlit, vyřešit či probrat. Avšak nikdy bych o ní neřekla, že se v ní skrývá pedofil, co záměrně posílá studenty na smrt. Jenže nejsou tohle příliš přehnané závěry? Přece jen jsem tu pak já - živoucí důkaz, že odtamtud přinejmenším někdo vyšel živý a dokonce zdravý, tedy pokud zanedbáme nežádoucí bolesti hlavy. Avšak kdo ví, jestli to způsobil tento experiment? Někteří lékaři dokonce tvrdí, že se našla jenom chyba ve vývinu či tak něco, i když je fakt, že ta vědkyně se tvářila opravdu podezřele, když o mých bolestech věděla. Byly tu tedy dvě možnosti: první, že se to projevilo i na experimentu, druhá, že chyba nastala na její straně. Protože co jiného by se na experimentu mělo dělat, než testovat nebohé oběti?

Protočila jsem očima nad těmito absurdními myšlenkami. Možná bych nejprve měla hledat pravdivost v tomto deníku.

Jenže jak jinak by se Lili dozvěděla, že jsem byla v Los Angeles? A jak to, že jsem si vzpomněla? Co když tyto vzpomínky ani nepatří mě a už začínám šílet, bláznit a kdo ví co ještě? Nejspíš už jsem jenom histerická. Tedy aspoň jsem doufala, že v tom nebude ještě něco daleko horšího.

Ahoj všichni! Další kapitola na světě :) Potřebuji se vás však na něco zeptat: chcete, abych s psaním tohoto příběhu pokračovala? Protože se mi nedostává žádné odezvy a připadá mi, že už ho nikdo nečte :( Dělám něco špatně?

PosledníKde žijí příběhy. Začni objevovat