Poslední

Kapitola 14. - Projekt

Seděla jsem za lavicí v jakési školní učebně. O dva stoly dále stála u katedry ona bruneta s již dobře známými brýlemi, typickými svojí kulatostí. Poposunula si je na nose, zatímco si pročítala jakési papíry. Když od nich odtrhla oči, věnovala mám pokřivený úsměv a spustila. "Takže," začala. Neodpustila jsem si uchechtnutí - naše bývalá paní učitelka byla takřka elergická na toto slovo. "Nejspíš by vás zajímalo, proč tu vlastně jste. Jedná se o vědecký experiment, na který se nám rozhodly přispět vaše školy, a to, řekněme testovacím - ehm - materiálem. Dříve jsme výuku nedělali, ale výzkumy ukázaly, že pak nemáte co dělat a provádíte blbosti, a také se vždy dokážete lépe vyjádřit, jakmile víte alespoň z části, v čem problém pojednává. Proto vám dnes vysvětlím, co se tu vlastně bude dít," přerušila svůj proslov a dala se do hledání v jedné ze složek. "Budu číst jména, a vy si budete chodit pro rozvrhy. Lucy Alienon," a, když se před katedru postavila drobná rusovláska, věnovala jí jakýsi papír. Zrzka po něm se zájmem těkala očima po celou cestu zpět ke svému místu a stačila mezi tím málem narazit do své lavice. Působila trochu vyděšeně, i když se to viditelně snažila zakrýt. Na chvilku jsem se zalekla, avšak potom jsem si vzpomněla na pravidelné odběry a usoudila, že se nejspíš tato přibližně páťačka bojí injekčních stříkaček. Jinak jsem si její vyjevený výraz neuměla vyložit.

O pět minut později se přede mnou válela čtvrtka celá popsaná zahuštěným písmem z jedné strany, z té druhé mě ani nepřekvapila tabulka a pár řádků textu.

Rozvrh byl založen na přesnosti. Nedochvilný člověk nejspíš bude mít problém, protože zde byl vyhrazen čas dokonce i na spánek - přesně osm hodin - nebo k samotnému odebrání krve, tedy tři minuty plus dvě na přesun z budovy c do a. Zmateně jsem na to zírala - copak nebudeme mít chvilku pro sebe? Ale pak jsem si toho všimla. Čekala mě dvouhodinová pauza na oběd a odpolední klid a od 18:00 do 19:00 tu byla přestávka, která následovala hned po večeři. Hned se moje nálada o něco zvedla.

Loktem jsem dloubla do Ellen. "Ukaž," špitla jsem a, aniž bych čekala, než mi sama svůj rozvrh podá, jsem jí ho vytrhla z rukou. Porovnávala jsem naše nové denní režimy. Jídla, přestávky a některé hodiny, které se kryly za názvy: anatomie, nauka o vodních živočiších a astronomie, jsme měly stejné. Našla jsem však i předměty v jiných učebnách, s jinými učiteli a někdy i v jiných časech než byly ty mé.

***

"A nyní k našemu experimentu," nadhodila žena, jež se nám představila pod jménem Annalis Robertson. Na plátně se objevila prezentace, kterou rozklikla. Na prvním slidu se na tmavomodrém pozadí skvěl bílý nápis Úvod. "Dnes vás seznámím s tím, jak to tu bude fungovat. Naším úkolem je prozkoumat podmořský svět za účelem, abychom lépe poznali nejméně probádanou část naší planety - oceány. Dále potřebujeme zjistit, jestli jsou zde vhodné podmínky pro lidský život. Jistě jste se už doslechli o plánovaných základnách na dně oceánu, což nemůže vzniknout bez určitých opatření. A další věcí je také vytváření klonů, což se ukázalo jako poměrně úspěšné, ačkoliv jsme s tím ještě neseznámili veřejnost. Ukázalo se totiž, že jsme sice schopni vytvořit lidského klona, ale to není jen tak. Je k tomu třeba lidská osobnost, nazývejme to třeba 'duše', kterou nedokážeme nahradit ničím jiným než skutečnou duší člověka. Na druhou stranu se to dá využít i pro jiné věci. V budoucnu se například chceme pokusit o změny podoby lidské na zvířecí, ať už se jedná o jakéhokoliv živočicha. A to je asi nejdůležitější důvod tohoto experimentu. Věříme, že se nám jednou podaří prozkoumat nejen lidskou říši pomocí zvířecích klonů s lidskou osobou. Tak bychom také mohli zamezit vymírání zvířat a pravděpodobně bychom se zbavili i ochránců přírody. Jde o to, že časem bude potřeba geneticky přizpůsobit zdejší zvířata, aby přežila v nepříznivých podmínkách, jak ničíme naši planetu. Časem by zvířecí populace mohla být nahrazena-" nedokončila. Zmateně po nás přelétla očima, jako by řekla něco, co nesměla.

Dlouhé minuty ubíhaly, zatímco se učebnou rozléhalo hrobové ticho. Všichni napjatě očekávali další slova naší nové učitelky Robertson.

Co to mělo znamenat? Nahrazena čím? Upravenými zvířaty? Nějak jsem si to nedokázala představit. Jak by to chtěli udělat? Je k tomu třeba jakási 'duše'. Takže použijí zvířecí duše, kterým nějakým způsobem změní organismus? Na druhou stranu by se pak nejednalo o klony...

Úvodní obrázek nahradila fotografie, pravděpodobně zachycená na mikroskopu. Takřka okamžitě jsem v ní rozeznala DNA.

"Podívejme se na to podrobněji. Tento experiment se zaměří na ryby. Proč zrovna ryby? Ukázalo se, že mají nejvhodnější DNA na zkombinování s tou lidskou," spustila po chvíli Annalis Robertson.

Na plátně se objevil obrázek mořské panny. Od pasu nahoru to byla obyčejná dívka s jemně nazelenalou pletí a modrými vlasy, ale jinak nijak zvláštní. Víčka měla pevně semknutá, jako kdyby spala. Druhá polovina těla však byla ještě pozoruhodnější. Dlouhá šupinatá rybí ploutev musela měřit přinejmenším tři metry. Bájné stvoření leželo nehybně na písku. Teprv až teď jsem si uvědomila, že možná vůbec nežilo.

Konečně jste se dozvěděli něco o tom experimentu. Názory? :D