Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola šestá ✔

Příštího rána jsem se vzbudila hodně brzo.
Emily spala, a já jsem se okamžitě někomu chtěla svěřit, co vím a co chci udělat.
Potom jsem si vzpomněla na Annu. Ta přece vstává v pět!
Rychle jsem oblékla růžovou sukínku a bežové tričko s kytičkou.
Seběhla jsem vrzavé schody a otevřela jsem hnědé dveře.

,,Anno, Anno! Že neuvěříš kde jsem včera byla!" Hlásila jsem hned jak jsem se octla na vrzavích parketách v kuchyni.

,,No, to nevím, povídej. "

Otočila jsem se a zavřela jsem dveře, ve kterých jsem přišla do kuchyně. Popošla jsem pomalu k Anně, a pomalým hlasem jsem spustila všechno ze včerejška. I to, jak mě málem paní Clark načapala. A konečně jsem se dostala k té části jak jsem to objevila. Řekla jsem jí podrobně všechno. I to, že chci odejít.
Když konečně v kuchyni zavládla chvilka ticha, chopila se slova Anna.

,, Víš, že se tam nesmí?" Řekla.

,,Ano, ale, chybí mi mí rodiče a vlastně o nich nevím vůbec nic, tak mě napadlo, že bych se je pokusila najít."

,, Takže se je chceš odejít ze sirotčince, že?" Optala se Anna.

,, No..., jo." Řekla jsem pomalu, aby to Anna vstřebala. Vždycky byla hrozná histerka.
Na chvilku se odmlčela, ale pak řekla:

,,A kdy je chceš...ehm..začít hledat?"

,, Co nejdřív, nejradši bych už dneska v noci vyrazila." Vyrazila jsem ze sebe.

,,Aha, chceš půjčit batoh a baterku, pochybuji že je máš." Řekla Anna velkoryse.

,,Díky Anno, moc mi pomáháš." Usmála jsem se.

,, Nemáš zač, Sophie, hlavně buď opatrná." Usmála se.

Obě jsem věděli, že co nevidět přijde slečna Clark.
Anna už krájela malé krajice chleba.
Já každý krajíc namazala špetkou tvarohu.
Dohromady bylo 28 drobných krajíců pro dvacet propadlých tváří.

Za chvíli se rozletěli dveře.

,,Anno, Anno! Neviděla si Sophie!?" Řekla slečna Clark vyděšeným hlasem.

,, Tady jsem!" Vypískla jsem.

,, Ach Sophie, ty jsi mi ale nahnala strach. A, koukám žes taky Anně pomohla s přípravou snídaně."
Řekla a zmizela ve dveřích.
My s Annou jsme si jen vyměnili pohledy.