Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola dvacátá ✔

Sluneční vlk se pomalu blíží k polovině své cesty.
Vyšla jsem z doupěte a sedla si před placatý kámen.
Alfa za nedlouho přišel:

,,Můžeme jít"
Vstala jsem a rozběhli jsme se z tábora.

~

,,Co cítíš?" Zeptal se klidně.

,,Jezevce!" Vyštěkla jsem.
Běžela jsem podle pachu.
Ani jsem se neotáčela jestli za mnou Alfa běží.

Jezevce jsem uviděla jak klidně odpočívá vedle zasněženého stromu.
Potichu jsem se přikrčila a neslyšitelně se přibližovala k jezevcovi.
Pak jsem skočila a zakousla jsem se mu do masa na krku.

Vzala jsem ho do tesáků a pyšně položila kořist před sedícího Alfu.
Alfa pokýval na souhlas hlavou a řekl:

,,Dobrá, na mě zaútoč."
Já jsem se na něj jen nechápavě zahleděla.

,,No zaútoč na mě! To je součást vyzkoušení."
Nejdříve jsem se Alfovi dívala upřeně do očí.
Pak jsem vstříc Alfovi rozběhla a zkusila jsem ho kousnout do boku.
Podle směru mych oči poznal, kam mířím, proto stihl uskočit a lehce mě kousl do hřbetu.
Já jsem se ze stisku vykroutil a lehce jsem tesáky zabořila do Alfina masa na boku.
Alfu to nejspíše překvapilo.
Stisk jsem povolila, toho Alfa využil a vrhl se na mě.
Já jsem nestihla uskočit takže jsem teď, bezmocně ležela pod ním.

,,No, nepereš se špatně, tvé oči tě však prozradili, zkusíme to ještě jednou." Řekl Alfa a nechal mě vstát.

,,Dobře." Zvedla jsem se a postavila jsem se naproti Alfovi.

Tentokrát jsem se Alfě dívala přímo do očí, avšak jsem se v posledním vteřince pohledem sjela na bok, na který jsem se chystala zaútočit. Ale i to nestačilo. Alfa uskočil, já jsem se rychlostí blesku otočila a lehce jsem se zakousla Alfovi do boku. Pak jsem rychle povolila stisk a kousla ho do tlapy.
Tlapku zvedl, já jsem toho využila a vší silou jsem ho přimáčkla k zemi.
Teď ležel on pode mnou.

Neodpustila jsem si hrdé zaštěkání, pak jsem však pár kroků poodešla a nechala ho vstát.

,,Tohle bylo dobré, až mě to samotného překvapilo!" Zasmál se. ,,Chtěla bys být radši lovec nebo hlídkář?"

,,Hmm, asi spíše ten lovec."

,,Protože dnes se jím staneš." Usmál se.

,,Opravdu?" Zeptala jsem se užasle.

,,Počkej až bude Měsíční vlčice nejvýše." Usmál se.

Popadla jsem jezevce do zubů a běželi jsme do tábora.

~

Před vchodem do tábora na nás už netrpělivě čekal Asuan.

,, Tak co?" Zeptal mě se zvědavě.

,,Uvidíš." Zašklebila jsem se na něj a odnesla jezevce do spíže.
Potom jsem se směrem k Asuanovi usmála a olízla mu pravé ucho. Asuan mi to oplatila. Chvíli jsme se upřeně pozorovali.

,,Asuane?! " Uslyšeli jsme z Alfina doupěte.
Asuan protočil očima a vydal se k Alfině doupěti.
Chvíli jsem tam užasle stála. Po chvilce jsem se oklepala a vyrazila do doupěte.

...

Běžela jsem, pořád mě pronásledovali.
Kam se mám schovat?
"Je pozdě." Řekl posměšně hnědý vlk, který se postavil proti mně.
Ten..ten, vlk, z..z toho snu, ti-ti vlci!
Vlci, kteří mě pronásledovali, mě dohnali a cenili tesáky.

"Kde jsou ti vlci?!" Vyštěkla jsem.
"To tě už nemusí zaujímat." Zasmál se hnědý vlk.
" Co po mně chcete?" Vyjekla jsem.
"Ty moc dobře víš co."Rozesmál se.
Byl to ten nejnepříjemnější smích.

Ze strašného snu mě probral hlasité zavytí, kterému jsem byla nesmírně vděčná.

Rychle jsem se oklepala, abych se zbavila myšlenek ze snu.
Svižně jsem vyšla z doupěte a zamířila k placatému kameni.

Alfa už začínal svůj proslov jako obvykle.
Čertice už tam čekala a potichu se mě zeptala:

,,Tak co, jaký bylo vyzkoušení?"

,,No, prý budu hned lovec." Vypískla jsem potichu.

,,Fakt? Ty se máš!" Řekla, no spíše hlasitě vyštěkla.
Všichni vlci okolo kamene se podívali na Čertici a mě svými podnikavými pohledy.

,,Jestli mi Čertice dovolí pokračovat, můžeme se pustit do jídla." Řekl s úsměvem a olízl si tlamu.
Alfa si, jako obvykle ukousl břicho kance, přičemž myslel na svojí smečku. Beta krk.

Když každý snědl svůj podíl, tedy, kromě Tlapky a Omegy, byla jsem na řadě já.
Snědla jsem zaslouženě polovinu svého jezevce.

Po Tlapce a Omeze, Alfa opět vylezl na placatý kámen a důležitě pronesl:

,,Dnes, po vyzkoušení Moonlight rozhoduji, že se stane posledním lovcem, tedy jestli bude souhlasit. Její jméno se nemění."

,,Ano, budu." Zaštěkala jsem, možná až příliš brzy, než jsem umýšlela.

,,Dobrá, od dneška budeš spát v doupěti lovců. Všem přeji ať vás v noci doprovázejí vlčí duchové." Usmál se nakonec a zamířil do svého doupěte.

,,Škoda že už nebudeš spát se mnou v doupěti." Zasmutněla Čertice.

,,Zítra tam budeš spát taky, neboj." Řekla jsem.

,,Myslíš?" Zeptala se starostlivě Čertice.

,,Neboj." Utěšila jsem jí.

,,Moonlight, jdeš?!" Zaštěkala na mě Asu. ,, Ukážu ti kde budeš spát!"

,,Už běžím!" Vykřikla jsem.
Usmála jsem se naposledy na posmutněnou Čertici a utíkala jsem za Asuanem.

,,Chceš spát vedle mě?" Zeptal se mě Asuan.

,,Jo!" Zaštěkala jsem a můj ocas se zase začal vrtět radostí.

Tentokrát mi to bylo jedno.
Asuan si toho všiml a začal mi pečlivě čistit kožíšek.
Bylo to příjemné, hodně příjemné.
Když usoudil, že je dokonale čistý, schytal ode mne několik pečlivých olíznutí uší.

Pak se stalo něco, co mě a možná i Asu překvapilo. To, o čem jsem snila, když se mi Asuan poprvé představil. To, když mě vzal poprvé na trénink. To, když mi poprvé olízl ucho.
Byl to ten nejúžasnější pocit, který jsem v mém životě pocítila. Nikdy nechci, aby přestal.

Naše čenichy se konečně spojili!

Tak co myslíte, bude jim to klapat?

Já si myslím že určitě ❤
J

inak šťastný školní rok 🏫
Dartia ♡