Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola devátá ✔

Nemohla jsem usnout.
Je 11:40.
Už jsem byla převlečená v čem půjdu.
Měla jsem na sobě černé tričko a černé uplé kalhoty.
Teď bych se měla rozloučit s Emily.

Opatrně jsem došla k její posteli a lehce jí pošimrala na krku.
Tam byla vždycky lochtivá.
Ona jenom ze spánku vystrašeně zamumlala :

,,Ne ne, nešahej na mě, upíre!"

,,Klid Emily, to jsem já, Sophie."

,, Ty si ještě tu." Zamumlala.

,,Shhh!"

,, Jo, už jsem tu."

,, Víš, chci se rozloučit." Sklopila jsem zrak.

,, Ajo." Řekla a vtiskla mi to nejvřelejší objetí.
Ukápla jí slza.
Pořád jsme se objímali.

,,Už musím jít, je mi to líto." Ukápla mi slza, kterou jsem hnedka otrela o rukáv.

,,Nechceš si to opravdu rozmyslet??" Zkusila to ještě Emily.

Zavrtěla jsem hlavou.
,,Měj se Emily."

,,Dávej na sebe pozor." Vzlykla Emily.

To byly asi ty poslední slova, které jsem ten večer s Emily promluvila.
Vzala jsem si batoh na záda a otevřela jsem opatrně dveře.
Naposledy jsem se podívala na Emily a zavřela jsem dveře.

~

Venku byl příjemný chládek.
Minula jsem naše houpačky.
Za houpačkami byl les.
Vytáhla jsem baterku a rozsvítila jí.
Les, mi díky světlu odkrýval mohutnosti stromů.
Potom jsem se ujistila, že mám v kapse výstřižek, z časopisu. Moji matku a mého otce.
Vstoupila jsem na lesní pěšinku.
Nechávala jsem vítr, hrát si s mými vlasy.
Bylo to velmi příjemné.
Po dnešním srpnovém horku.

Chtěla jsem si už někde lehnout.
Byla jsem unavená.
Vůbec netuším jak je na tom čas.
Jestli jdu hodinu nebo dvě?
Nakonec jsem usoudila, že bude nejlepší když se vyspím na zítřek.
Proto jsem si sundala batoh z ramen a položila ho na zem.
Ze suchých listů jsem si udělala malou hromádku na, kterou jsem si následně lehla.
Zhasla jsem baterku.
Nebyla mi zima.
Bylo mi příjemně.
Dívala jsem se na lesknoucí se hvězdy nade mnou.
Přemýšlela co bude dělat slečna Clark, když zjistí, že tam nejsem.
Pomalu, ale jistě se mi zavírali oči až jsem upadla do říše snů.