Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola čtrnáctá ✔

Tentokrát jsem se neprobudila jako křehká Sophie, ale jako vlčice.
Ještě jsem sice nedostala vlčí jméno, ale dneska večer ho už dostanu.
Podle Čertice, jsme byli stejně staré.
Každá jsme se vzhledem lišili, ona byla černá, já bílá, ale i tak jsme si dokonale rozuměli, ovšem až teď.

Jako včera, tak i dneska nás všechny probudilo letmé závytí.
Batoh už jsem dávno odnesla z tábora a zahrabala ho.
Nechtěla jsem vzpomínat na nudné dny v sirotčinci.
Nejvíce mi chybí Emily, kéž by tu byla a mohla by se taky proměnit ve vlka. Jenže nemohla.
Ale asi jí čeká hezká budoucnost s její rodiči.

Vždyť jsem na mé rodiče úplně zapomněla.
Nejraději bych se zeptala Bety, ale ta by asi neměla chuť mi to vysvětlovat.
Musím se zeptat Alfy!

Mezitím už jsem s Čerticí stála u placatého kamene, ale mně pořád kolovaly myšlenky sem a tam.
U kamene byli všichni, kromě Bety, když Alfa začal:

,, Všem dobré ráno přeji. Žádnolistí začalo dříve než jsme očekávali, že?" Odpovědí bylo letmé zaštěkání některých vlků. ,,Protože Sophie není už dvounožec, může jí Čertice představit všechny členy smečky, popřípadě zákony. Až Sophie dostane své vlčí jméno, při dnešním jmenováním ceremoniálu, bude patřit k vlčatům s Čerticí, Rošťakem a Neposedou, kteří se budou účastnit povinného výcviku." Jmenováni vlci, včetně mě, přikývli. ,,Teď na hlídku půjde Dorik s Luarou, až bude Sluneční vlk nejvýše, Lauru vystřídá Bibi. Na dnešní lov dnes půjde jen Dráp, Chlup, Asuan a Ayla. Abygail zůstane v táboře a postará se o Moudrou, je to všem jasné? A říkat Omeze co má dělat, není nutné." Zkončil.
Všichni vlci pokývali hlavami.

Za chvílí už několik vlků zamířilo k východu z tábora.
Za to černá vlčice s bílým flíčkem na hrudi a na nose běžela k Betině doupěti.

,, Tak, čím začneme? " Zeptala se černá vlčice.

,,No, počkej, já si jenom něco zařídím."
Řekla jsem a rozběhla jsem se k Alfině doupěti.
Vykulené oči jsem nechala daleko za sebou.

Smykem jsem zastavila před doupětem ve skále a tlapkou jsem zaškrábala na ledovou skálu.
Před vchodem do nory byla zavěšena, dejme tomu lišejníková záclonka.

,,Dále!" Ozval se Alfin hlas.
Odhrnula jsem záclonka a vkročila do nory.
Nora byla utulná a prostorná.
Na zemi bylo listí a v pravém rožku byl vyleželí důlek.
Díky lišejníkové záclonce sem tolik nefoukalo.

,, Sophie, rád tě vidím, potřebuješ něco?" Zeptal se.

,,No, já bych chtěla vědět kde teď jsou moji rodiče?" Řekla jsem a sedla si.

,,Jsem rád, že se ptáš. Tvůj otec Sluneční vlk a tvá matka vlčice Přírody jsou oba velmi moudří nejspíše tuší, kde jsi a asi za dva dvě cesty Slunečního vlka by sem měli dorazit. Víš, tvá matka měla ještě bratra, měl taky schopnost mluvit vlčí řečí, byl to tedy Mořský vlk. Říká se, že čtvrtý dvounožec, který dokáže mluvit vlčí řečí je poslední žijící, který má tuto schopnost. Jsi tedy poslední dvounožec na tomto světě, který dokáže ovládat vlčí řeč; tedy Měsíční vlčice." Dodal.

Já jsem vykulila oči.
Jak neuvěřitelné.
Má matka má bratra a já jsem poslední žijící dvounožec, který dokáže mluvit vlčí řečí!
Nenechala jsem se však rozhodit a hluboce jsem se uklonila před Alfou a pronesla:

,,Díky Alfo."
A vycouvala jsem z doupěte a utíkala za Čerticí.

~

Už se sklánělo k večeru, když jsem už znala celou smečku.
Už jsem se a i seznámila s Rošťakem a Neposedou.
Jsou docela fajn, ale Čertice je prostě Čertice.

Alfa vylezl z doupata a mířil k Ranní rose, několikrát jí lehce olízal čenich a odešel k placatému kameni.
Rosa je totiž jeho družka.

,,Smečko!" Zavyl Alfa, čímž skoro okamžitě přiběhli všichni vlci, i malá Tlapka s kterou jsem se seznámila. ,,Až bude Měsíční vlčice nejvýše, proběhne jmenovací ceremoniál. Omego, nespi!" Probral Lišáka, který rychle doběhl pro jednoho říčního zajíce (to je zajíc, jak jsem dozvěděla od Čertice), potom normálního zajíce a srnu.
Alfa slezl z kamene a snedl říčního zajíce celého.

Beta už tu byla, ale výrazně kulhala.
Potom byl na řadě Dráp, Chlup, Asuan, Abygail, Ayla, Dorik, Bibi, Laura, Rosa, Bita, Šedá a pak byla Čertice, Rošťák, Neposeda a pak jsem byla konečně já. Odtrhla jsem si kus masa z krku jelena. Po mně si dala Tlapka jen kousek nohy srnky.
Teprve začínala pomalu jíst maso.
Na Lišáka zbyl jen malý kus zad srnky.
Když bylo všechno snězeno Alfa vylezl na kámen a zavyl.
Všichni vlci se shromáždili do půlkruhu, neboť, stejně jako já, dobře věděli co se bude dít.

,,Sophie, přistup!" Rozkázal.
Já jsem tedy protlačila zástupcem vlků a stoupla si před placatý kámen.
Alfa vážně promluvil a kladl otázku jednu za druhou:

,,Chceš se doopravdy stát členem naší smečky?"

,,Ano, chci"

,,Dobrá, slibuješ tedy, že budeš věrná své smečce až do posledních sil, budeš poslouchat rozkazy svých nadřízených a neopustíš hranice naší smečky?"

,,Slibuji." Řekla jsem pevným hlasem.

Alfa hluboce zavyl, přičemž se k němu pomalu přidávali další vlci.

,,Od teďka jsi Moonlight, měsíční svit. Toto jméno tě teď bude provádět celým tvým životem, pokud si tedy, nevybereš jiné. Budeš patřit k vlčatům." Dodal.

,,Děkuji Alfo, děkuji!" Zaštěkala jsem a obrátila se ke zbytku smečky.
Už nejsem Sophie, ale Moonlight.
Opakovala jsem si stále do kolečka.

Všichni mi začali gratulovat a výt mé nové jméno, Moonlight.