Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola třináctá ✔

Na obrázku je Sophie⤴️, snad jste si ji představovali podobně ❤

...Najednou jsem ucítila náhlou změnu.

Zkusila jsem zavýt, ale mé hrdlo mi to neumožnila, díky změně, kterou jsem ucítila.
Pomalu mi přestávala být taková zima.
Více jsem si nepamatovala, nýbrž jsem upadla a zatmělo se mi před očima.

~

,,Sophie, Sophie! Jsi tu?"
Neviděla jsem zaostřeně. Viděla jsem jen černou hlavu.
Nakonec dotyčný vzal tlapu a pořádně se mnou zatřásla.

,,Sophie!" Zaštěkala.

,,Jo, jo už vstávám!"
Chtěla jsem se postavit na nohy, ale místo toho jsem se postavila na čtyři bílé, chlupaté tlapky.

,, Cože?! Já jsem opravdu vlčice?!"

,,No ano, seš." Řekla tentokrát Moudrá, jež to nejspíše pobavilo. ,,Měli bychom už vyrazit. Už vylézá Sluneční vlk."
Opravdu, Sluneční kotouč už pomalu vycházelo nad obzor.

Tentokrát jsem už neseděla na vyhublém hřbetě Dlouhého chlupa nebo Šedovouse, teď jsem běžela na svých čtyřech bílých tlapek.
Byl to úžasný pocit.
Nevěděla jsem, kde se podělo moje oblečení, ale v tu pravou chvíli mi to bylo jedno.
Cítila jsem svobodu, volnost.
Bylo mi teplo díky mému huňatému kožíšku a rychlému vlčímu tempu.

Začínala jsem pomalu poznávat okolí.

,, Za chvíli tam budeme, že? " Zeptala jsem se Čertice, s kterou jsme běželi po boku.

,,Ano, ještě pár set vlčích skoků a budeme tam."

Pomalu jsem se těšila na to, co bude říkat smečka, na mojí proměnu.
Ale těšila jsem se zřejmě předčasně.
Uviděla jsem lidi s puškami.
Byli docela daleko, chtěla jsem o tom informovat Betu, ale bylo příliš pozdě.
Zamířili na Betino krásně bílé tělo a střeli. Nasedli do auta a odjeli.
Naštěstí Moudrou netrefili do břicha, ale do pravé přední packy.

,,Zatracení dvounožci!" Zasténala bolestí. Beta nehybně ležela na zemi.
Dlouhý chlup očichal její ránu a bez zaváhání jí lehce vzal za zátylek.

~

Když bylo odpoledne, dorazili jsme ke smečce.
První šla Čertice a za ní jsem šla já.

,,Už jsem si říkal kde.." Začal Šedovous, ale hned zmlk, když spatřil zraněnou Betu.

Když se Chlup s Moudrou octli na prahu tábora, Alfa hlasitě zavyl.
Všichni vlci vylézali ze svých nor a shromáždili se kolem nás.

,,Co se stalo?" Zeptal se Alfa vážně.

,, Běželi jsme lesem, uviděla jsem lidi a... měli pušky, kterými následně střelili B-betu a následně odjeli svými auty." Pokusila jsem se o co nejkratší verzi. Vlci na mě však hleděli zmateně a nakláněli hlavy na strany.

Alfa na mě nejprve také hleděl jako na bezhlavého zajíce, který bezvadně tančí break dance a u toho vyje a skáče na hlavě; následně však pokýval hlavou, něco si zamumlal a řekl: ,,Myslela dvounožce se smrtícími tyčemi a odjezdem v hučící."
Všichni vlci sebou poplašeně trhli a celou smečkou zazněl opakovaný šum.

Chlup mezitím, za zátylek, lehce otáhl
Betu do jejího doupěte.
Za ní běžela světle hnědá vlčice, nejspíše její sestra, která v čelisti držela vydru.

Alfa si stoupl na placatý kámen uprostřed tábora a pronesl:
,, Kvůli všem dnešním nepříjemnostem se dnes neuskuteční jmenovací ceremoniál nové členky naší smečky. Bude tedy až zítra. Dlouhý chlup, Čertice a Sophie si můžou po náročné cestě sníst zbytek kořisti. Dnes bude mít noční hlídku Laura. Jinak všem ostatním přeji ať vás vlčí duchové provází celou noc!" Skončil z placatého kamene a odešel do svého doupěte ve skále.

Já s Čerticí a Chlupem jsme zavítali ke zbytku srnce,vedle placatého kamene.
Teď jsem jednou z nich.