Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola dvacátá druhá ✔

Bylo hodně brzy ráno.
Já konečně mohla spát v doupěti s Night a Asuanem.
Podívala jsem se na spící Night a olízla jsem Asuanovi ucho, načež jsem vycouvala z doupěte.

Sníh už pomalu roztával.
Sedla jsem s těsně vedle placatého kamene a přemýšlela. Přemýšlela jsem nad naším prvním polibkem s Asuanem. Nebo o tom, jestli jsme od teď druh a družka. Také jsem přemýšlela o Emily, o Anně nebo o slečně Clark, co asi dělají?

Náhle se do mým citlivých uší, dostal zvuk, jež připomínal vytí. Ano, vlčí vytí! Bylo však jiné, toto vytí nemohl vydávat náš Alfa ale... někdo jiný.

Nestihla jsem ani začít panikařit, nýbrž do tábora přiběhla vcelku početná smečka vlků.

Co nejrychleji jsem začala výt, aby se o vetřelcích dozvěděla celá smečka.

V čele byl ten hnědý vlk ze snu.
Když vlci z mé smečky spatřili dvacet vetřelců, vrhli se na ně.
Asuan k mně doběhl a ochranitelsky řekl:

,,Běž se schovat do doupěte matek, je tam už Bita. My to zvládneme."

,,No to určitě." Nenechala jsem ho nic namítnout a vrhla se na vetřelce.

Hnědý vlk to jen celé s úšklebkem pozoroval nedaleko tábora.
Vrhla jsem se na temně hnědou vlčici.
Vší silou jsem své tesáky zabořila do její masa na boku.
Vlčice bolestí zafuněla a bolestivě mě kousla do hřbetu.
Několikrát jsem zasténala bolestí.
Z její stisku však nešlo vykroutit.
Rychle jsem jí nejprve kousla do jedné tlapky a pak do druhé.
Stisk povolila a já jí přitlačila k zemi a vrčela jí do ucha.
Následně jsem jí nechala vstát, vlčice na mě vycenila své tesáky rozběhla se pryč.

Spokojeně jsem zavrčela a rozhlédla se po táboře, jež se stal vlčím bojištěm.

Pak však můj zrak upoutal Asu, který bezvládně ležel pod černým vlkem.

Rychle jsem se černému vlkovi ze zadu zakousla do krku a odtáhla ho od Asuana.
Asuan se na mě vděčně podíval a zahryzl se do vlkova ucha. Vlk bolestí zasténal, jež následovalo tiché závýtí z vlkova hrdla, načež se rozběhl pryč z tábora.
Každopádně vetřelců byla velká přesila. Všichni bojovali s velkým odhodláním. Rosa s Bibi nebezpečně odráželi útok tmavě hnědé vlčice, jež byla dvakrát větší než Bibi

,,Moonlight, Moonlight!" Uslyšela jsem cizí hlasy.
Hlasy se neustále opakovali.
Obešla jsem jindy hlasitou bitku, tentokrát však nezvykle tichou.

Čím víc jsem šla podle hlasu, tím víc jsem ho slyšela zřetelněji, byl měkký a... svým způsobem sladký, takový, jaký používají vlčí matky, na své vlčata.

Jako bych byla ovládnutá tím hlasem, a to teď doslova.

Nevědomky jsem vyšla z tábora.
Rozhlídla jsem se a v jeden okamžik si srovnala vyvedenou mysl.

Už už jsem chtěla jít zpátky, ale náhle se na mě vrhlo asi pět vlků.
Dva vlci se mi zakousli do obou boků.
Jeden vlk do ocasu a druhý mne kousl do čenichu, abych nemohla výt.
Nemohla jsem se ani pohnout.

Načež se přede mne postavil ten hnědý vlk ze snu.
Zatajil se mi dech.

,,Jestli se pokusíš o náznak závytí, budeš mrtvá." Pohrozil, načež trhl hlavou na znamení, aby jsme šli.

Vlci povolili stisky, abych mohla jít, ten co mě však kousl do čenichu, stisk úplně povolil.

Šli jsme pomalu.
Minuli jsme obrovskou skálu, za kterou jsme se později zastavili.

Hnědý vlk vylezl na onu skálu a zavyl.
Za nedlouho jsem v dálce uviděla všechny zbývající vlky, kteří napadli náš tábor.

Vlci kolem nás udělali kruh.
Vlci, kteří mě doposud drželi mě pustili a udělali další vrstvu kruhu.

Hnědý vlk slezl ze skály a šli jsme dál.

Po desíti vlčích kroků jsme zastavili na travnatém paloučku.
Byly zde jen dvě nory, jedna větší a druhá menší.
U menší, celý kruh vlků zastavil a udělal malou cestu do vchodu do nory.
Opatrně jsem do ní vlezla.
Hned jak jsem to učinila se v noře objevil onen hnědý vlk a výhrůžně řekl:

,,Jestli se pokusíš zavýt, tvá smečka bude do dne mrtvá."

,,C-co po mně chcete?" Váhala jsem nad touto otázkou.

,,To se brzy dozvíš!" Zasmál se jeho nepříjemným smíchem.
Pak vycouval z nory přísně řekl"

,,Vy dva jí budete hlídat. Jestli uteče, dopadnete jako zmučený zajíc."
Skrz otvor jsem viděla jak dva vlci, jeden byl tmavě šedý a druhý byl světle zrzavý s tmavými hřbetem, přikývují a sedají si před otvor.
Dál jsem uviděla jen jejich ocasi napjatě položené na travnaté zemi.

Asuane, pomoc mi, prosím!
Říkala jsem si.