Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola dvanáctá ✔

Probudilo mě závytí Alfy.
Čertice, jež ležela vedle mě, už pomalu vstávala.
Já jsem si vytáhla poslední chléb s tvarohem a pustila se do něj.
S chlebem v ruce jsem dorazila před placatý kámen.
Celý tábor byl pokrytý sněhem.
Pořád ještě sněžilo.

Kolem Šedovouse se utvořil půl kruh všech vlků ve smečce.

,,Dobré ráno, přeji." Začal. ,, Teď, Moudrá, Chlup, Čertice a Sophie vyrazí k Měsíčnímu kameni, nesmíme na nic čekat, kdo ví, co nám opět připraví Vlčí duchové." Zasmál se. ,,Dnes půjdou na lov všichni zbývající lovci a přidá se k nim Dorik, který nahradí Chlupa. Na hlídku půjde Laura a Bibi. A Omega ví co má dělat." Pohublý vlk přikývl a bez zaváhání běžel do lesa.
Černý vlk s bílou naprsenkou a výraznýma modrýma očima, začal svolávat všechny lovce, včetně Dorika, jěž okamžitě vyrazili z tábora.

,, Tak pojď, Sophie." Řekla Čertice.
Opět jsem přikývla.

,,Pojď, nasedni mi na hřbet." Pobídl mně světlý vlk.

To byl asi Dlouhý chlup.
Pomalu jsem k němu přistoupila a sedla si na něj; ikdyž měl dlouhou srst, byl velmi vyhublý, lýtkama jsem cítila všechny jeho kosti, byl to zvláštní pocit.

Nejprve běžela Moudrá, my jsme běželi hned za ní.
Poslední běžela Čertice.

Začínalo pořádně chumelit.
Annin batoh ležel bezvládně v táboře, i s mojí mikynou, kterou jsem si v tom to počasí, měla obléknout.

Jeli jsme hustým lesem.
Vločky mi padali za tričko.
Dlouhý chlup byl opravdu dlouhý chlup.
Měl krásně huňatý kožíšek.
Studený vítr mi ofukoval zmrzlé tváře.
Nešikovně jsem se ještě víc zkoušela přitulil ke kožíšku.

~

Začínalo se pomalu stmívat a my jsme pořád ještě běželi.
Za nedlouho Beta zastavila. Rozhlédla se po okolí a spokojeně řekla:

,,Teď Chlup a já půjdou na lov. Čertice se Sophie počkají tady.
Slezla jsem z Chlupa, který se okamžitě s Moudrou rozběhli do lesa.
Já jsem využila odpočinku a vytáhla jsem si polovinu chleba s tvarohem.

,,Musí ti být zima co?" Zeptala se Čertice.

,,Hm." Neměla jsem chuť si s ní povídat o zimě, jelikož jsem dobře věděla, že mi bude ještě větší.

Čertice ode mne odvrátila zrak a nezajímavě si lehla.

~

Z hřbetu Chlupa, jsem náhle uviděla skálu. Ta však byla o mnohem větší než ta, co byla v táboře.

Chlup automaticky zastavil před skálou a nechal mě slézt.

,,Sophie, teď mě dobře poslouchej, společně vylezeme na skálu, Čertice a Chlup zůstanou dole, když pocítíš cokoliv, co u tebe není obvyklé, zkus zavýt, kdyby to nešlo, nic se děje, zkus se jenom soustředit na proměnu. Rozumíš mi?"
Opět jsem přikývla, Moudrá také přikývla a pomalu začala ladně vstoupat po skále. Já udělala totéž, ale rozhodně to nevypadalo tak ladně jak u Bety.

Moudrá zastavila před vrcholkem, a čenichem mi dala najevo, abych si stoupla na úplnou špičku vrcholu.

Poslechla jsem, ač nerada, byla to pro mě neskutečná výška. Snad ještě nikdy před tím, jsem tak vysoko nebyla, nebo jsem neměla tu možnost.

,,Vlčí duchové, vyslyšte mě a shlédněte dolů na zem, na Sophie, posledního žijícího dvounožce, který dokáže porozumět vlčí řečí! Ať se tedy stane vlkem!" Zavyla. Stále se jí z hrdla dralo vytí. Z dola, se k ní přidal jak Dlouhý chlup tak i Čertice.

Najednou jsem ucítila náhlou změnu...