Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola osmá ✔

Konečně jsem se dočkala zítřku.
Protože takhle noc nebude stejná, jako všechny předchozí.

,,Paní Bloomová, mohla bych jít prosím už na snídani?" Zeptala jsem se paní Bloomové, která ke mně právě přicházela.

,, Můžeš, pokud mi slíbiš, že vypiješ dva hrnky čaje." Řekla svoji podmínku Bloomová.

,,Dobře, děkuji." Odvětila jsem a vstala jsem z postele a zamířila do našeho pokoje.

~

Připravená na snídani jsem vkročila na staré parkety v kuchyni.
Všechny děvčata už seděli na svých místech, jen mé místo bylo prázdné.

,,Dobré ráno!" Pozdravila jsem všechny.

,, Dobré." Řekly s plnou pusou jednohlasně.

,,Už je ti lépe, Sophie?"

,,Jo, už jo." Zaculila jsem se na Annu.
Sedla jsem si na své místo, na kterém už byl přichystán malý krajíc chleba s drobným kouskem sýra. Opodál stál puntikatý hrníček s čajem.
Hned jsem si vzpomněla na paní Bloomovou a čaj jsem vyžunkla na to tata.

,,Anno, mohla bych dostat ještě trochu čaje. Paní Bloomová řekla, že mám vypít alespoň dva hrnky.

,, Určitě můžeš." Usmála se a vzala si ode mne prázdný hrnek a nalila mi do něj čaj.
Mezitím jsem krajíc se sýrem snědla, to víte, chléb se sýrem nemáme každý den.

,,Jsem moc ráda, že je ti už líp." Usmála se Emily.

,,To já taky." Oplatila jsem jí stejný úsměv.

~

Když jsme už s Emily měli vytištěné zuby, všechny holky byly už venku.

,,Tak pojď, Sophie. Už jsou všichni venku."

,,Víš, ehm, já se potřebuji připravit na cestu." Sklopila jsem zrak.

,,Ajo." Řekla Emily. ,,No, to je jedno. Tak řekni slečně Clark, že si ještě unavená a že si chceš odpočinout. Já bych šla s tebou." Usmála se po chvilce Emily.

,,Opravdu?"
Emily přikývla.
Tak jsme tedy šli zapaní Clark ven.

,,A, tady jste děvčata. Už jsem si říkala kde jste." Řekla paní Clark vážně.

,,Jenom, paní Clark, mohla bych si prosím jít odpočinout. Jsem nějaká unavená." Zívla jsem.

,,A já bych šla s ní." Nabídla se dobrovolně Emily.

,, Hmm, tak dobře." Svolila nakonec Clark.

,, Děkujeme, poděkovala za mě Emily.

,,Jsem hrozně ráda, že to vyšlo!" Řekla jsem když jsme už byly v budově.

Otevřely jsme dveře do společného pokoje.
Emily si sedla na svou postel a začala si predčítat pohádkovou knihu.

Já jsem popadla ze skříně batoh od Anny a začala jsem do něj házet mé oblečení.
Dala jsem tam jedny volné kalhoty potom jedno trička krátkým rukávem. Jednu čepici. Pak mikinu.
Baterku od Anny jsem si strčila do kapsy. A samozřejmě nechyběl výstřižek s mými rodiči, z toho magazínu slečny Clark.
Batoh byl jen do poloviny plný.

,, Tak Emily, už mám zabaleno. "

,,Co co?"

,,Že už mám zabaleno!" Zopakovala jsem větu.

,, A máš jídlo?" Zeptala se Emily.

,, Emm, to ne."

,, Tak běž za Annou, ta ti dá"

,,Dobrý nápad, dík." Usmála jsem se a vyrazila do kuchyně.

~

,,Anno, mohla bych dostat trochu jídla..., prosím?" Řekla jsem a prosebně jsem se usmála.

,, Dobře, ale opravdu trochu." Svolila.

,,Díky." A vrazila jsem jí velké objetí.

,, Sbohem Anno."

~

,,Emily, Emily, mám jídlo!" Vykřikla jsem hned jak jsem se octla v pokoji.

,,Co ti dala?" Zeptala se Emily, která zřejmě dočetla knihu a teď se věnovala svým omalovánkám.

,,No, takže jeden plátek sýra potom jednu flašku vody pak dva malé krajíců chleba s tvarohem. Měla jsem štěstí, že se vrátila zrovna z nákupu." Řekla jsem celý seznam jídla.

,, To hlady snad neumřeš. " Zaculila se.
Já jsem se na ní je usmála.

Nakonec jsem batoh schovala do skříně a svalila se na postel.