Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola šestnáctá ✔

Otevřela jsem nepatrně jedno oko.
Poznala jsem, že jsem v našem doupěti.
V doupěti byl Alfa, Čertice, Asuan a Rosa.

,,Bude v pořádku?" Zeptal se starostlivě Asuan.

,,Myslím že bude. Měla by se za chvíli probudit. Tlapko, mohla by jsi mi donést prosím meduňku, víš jak vypadá, ne? Mám jí v doupěti." Dodala Rosa.

,,Jo,jo vím!" Zakřenila se Tlapka a běžela do doupěte.
Já jsem hluboce zívla a zkusila se postavit.

,,Moonlight, ne, ne, ty budeš hezky ležet." Okřikla mě Rosa, s kterou se nemělo smysl hádat.

,,Ti zatracení dvounožci si dovolují čím dál více." Řekl podrážděně Alfa.

,,Tady je ta meduňka!" Oznámila vesele Tlapka a položila před Rosu hrst listů.

,,Na, rožvíkej tohle." Přikázala Rosa.
Já jsem jí poslehla, vzala si do tlamy listy a začala je prežvikovat.,,Bolí tě pořád tlapka?" Zeptala se po chvilce Rosa.

,,Už tolik ne. A kdy bych mohla jít?"

,,Myslím, že zítra by to šlo." Usmála se Rosa a olízla Alfovi ucho, kterým dala pokyn, aby Alfa společně se Asuanem vyšli z nory.

,,Kdybys něco potřebovala, máš tady Čertici." Usmála se.
Rosa olízla své dceři ucho a vyšla z doupěte.

,,Tvoje máma je léčitelka? " Zeptala jsem se, když Rosa odešla.

,,No, dalo by se říct. Sice patří k lovcům, ale když může zazářit se svými léčitelskými schopnostmi, tak dělá co může." Usmála se na mě Čertice.
Měla úplně stejný úsměv jako její matka.

,,A jak se to vlastně stalo?" Má smysl jako by se v ten moment zastavila.

,,No, prý nějací dvounožci stříleli na Asuana a tys prý před něho skočila a střelili tebe. Asuan si to včera strašně vyčítal." Odpověděla.

,,Aha."

,,Chce se ti spát?" Zeptala se mne po chvilce Čertice.

,,Docela jo." Zívla jsem.

,,Tak já tě nechám, kdybys něco chtěla, jsem u placatého kamene." Usmála se a vylezla z doupěte.
Zavřela jsem oči a ztratila se v říši snů.

~

Pomalu jsem otevřela oči.
Podle tmy jsem usoudila, že už je dávno noc.
Přede mnou jsem si všimla, že je polovina říčního zajíce.
S chutí jsem ho snědla než bys řekl vlk.
Nechtělo se mi spát.
Vždyť spím už od odpoledne.
Rozhodla jsem se tedy jít ta noční procházku.

Tlapka mě už tolik nebolela.
Musím si ale dávat pozor na hlídku.

Pomalu jsem vyšla z doupěte a klusem jsem se rozběhla k vchodu.
Prolezla jsem tunel z ostružiní a hezky si to fičela do lesa.
Šla jsem stejnou cestou jako, když jsem šla s Asuanem.
Zavětřila jsem.
Cítím, cítím jezevce.
Běžela jsem podle pachu.
Prodírala jsem se mezi keři.
Pach jezevce byl čím dál silnější a silnější.

Musí být někde tady.
Říkala jsem si.

Když jsem to už chtěla vzdát před sebou jsem zahlédla zastřeleného jezevce.
Rychle jsem ho popadla do tlamy a největší rychlostí, kterou jsem dokázala jsem běžela do tábora.

~

Před placatým kamenem jsem pustila jezevce a hlasitě oddychovala.

Potom jsem pomocí zubů a drápů náboj z jezevce, ze smrtící tiče vyndala a odnesla jí do lesa.

Vrátila jsem se zpátky do tábora.
Lehla jsem si před placatý kámen a odpočívala.
Dívala jsem se na hvězdy.
Dneska byly dobře vidět.
Položila jsem si hlavu na tlapky a užívala si ten báječný zimní klid.