Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola patnáctá ✔

Klusala jsem lesem když náhle jsem spatřila tři vlky.
Vypadali velmi plaše.
Pořád se otáčeli dozadu a mačkali se k sobě.
Náhle přiběhlo asi dvacet vlků a vlky obklíčili a na místě hrubě zabili.
"Né, co se to stalo?! Proč je zabíjíte?! Co provedli?!" Vzlykala jsem.
Vlci mě ignorovali jako bych byla jen stín. Nemohla jsem nic dělat.
Černá tma se mi jen rozlila před očima.

,,Moonlight, slyšíš mě. V klidu, jo?"

,,Co, co, co se stalo?" Zeptala jsem se.

,,Vzbudila jsi celý tábor. Mluvila si ze spaní a hlasitě jsi vyla." Oznámila Čertice.

,,Já, já jsem vyla?"

,,Už je na tom lépe?" Uslyšela jsem Alfin hlas.

,,Jo, už přichází k sobě." Odpověděla Čertice.

,,Myslíš že už bude v pořádku?" Zeptala se opět starostlivě Alfa.

,,Myslím že bude."

,,Fajn. Ať vás celou noc provází vlčí duchové." Byli poslední slova našeho Alfi.

,,Jsi v pohodě?" Zeptala se mě Čertice.

,,Jo, už jo." Pokusila jsem se usmát na Čertici a ještě víc jsem se k ní přitiskla a pokusila se usnout.

~

Naštěstí jsem do rána neměla žádné sny.
Přišla jsem s Čerticí k placatému kameni.
Alfa měl stejný proslov jako včera.
Ale poslední věty mě zaujaly:

,, ...a protože Rosa a Šedá už nemají vlčata, mohou tedy už lovit. Dneska budou poprvé apsoulhovat tréninky lovu: Rošťák a Neposeda, Čertice a Moonlight. Čertice bude mít za učitele Zlomeného drápa, Rošťák a Neposeda budou mít Abygail a Moonlight bude mít..." Šlo vidět jak mu hlava pracuje na plné obrátky. ,,Bude mít Asuana. A dnešní lov povede Chlup. Je to jasné?" Zkončil.

Vlci přikývli a rozběhli se za svými povinnostmi.
Zamířila jsem k Asuanovi, který stál blízko vchodu do tábora.

,,Ahoj, já jsem Asuan." Usmál se na mě strakatý vlk.

,,Já Moonlight." Odpověděla jsem.

Vydali jsme se nejprve ke vchodu do tábora a následně do lesa. Šli jsme mlčky.

,,Víš co je tohle za zvíře? " Zeptal se náhle.
Zavétřila jsem.
Neuměla jsem moc dobře poznávat pachy.

,,Nevím. Co?"

,,Tohle byl zajíc." Odpověděl a šli jsme dál zasněženým lesem.
Já jsem si tenhle pach uložila hluboko do hlavy.

Takhle mě zkoušel z více zvířat třeba z říčního zajíce, velkého kožichu (to je medvěd) nebo taky z losů, jelenů a srnek nebo jezevců.

~

,,No vidíš! Už ti to jde!" Pochválil mě když se chýlilo poledne.
Neuniklo mi nepatrné začervenání mých tváří.

Něco mě náhle začalo štípat v nose.
Nebyl to říční zajíc nebo los.

Byl to.. ne, dvounožci!
Měli opět smrtící tič.
Zahlédla jsem je za nedlekým stromem.

Tentokrát mířili na Asuana. Stačil by jediný pohyb a...

Nevěděla jsem co mám dělat. Přece Asuan nemůže dopadnout jako Beta. Ač jsem nechtěla, v největší rychlosti jsem skočila před nicnetušícího Asuana.

,,Moonlight, ne!" Byly poslední slova, která jsem uslyšela.

Ale bylo příliš pozdě.
Ucítila jsem strašnou bolest, která mi projela celým tělem.
Mé oči se zmocnila černo černá tma.

Další kapitola za námi.
Snad se líbí.
Jinak přeji hezké čtení.
Dartia