Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola sedmnáctá ✔

Bylo brzo ráno, když jsem u vchodu do tábora spatřila tři vlky.
Jeden byl černý, druhý zrzavý a třetí byl šedý.
Postavila jsem se a dlouze jsem zavyla.
Ze všech nor začaly vylézat vlci.
Když uviděli tři neznámé vlky, sklonili hlavy.
Alfa s Betou vylezli z nory jako poslední.
Alfa přišel k nim a uklonil se a pak řekl:

,,Vítejte!"

Vlk uprostřed, s několika odstíny šedé pokýval hlavou a jednoduše řekl:

,,Děkujeme. "

,,Je tady Sophie?" Zeptala se po chvilce černá vlčice.

,,Ano, támhle je." Odpověděl Alfa a čenichem ukázal na mě.

Světlo zrzavý vlk a černá vlčice se ke mně nebezpečně přibližovali.
Neznala jsem ty vlky, co po mě chtějí?
Když u mě byli na délku jednoho liščího ocasu, začali se usmívat.

,, Co po mně chce?" Zeptala jsem se rostřešeným hlasem.
Oni se ale začali usmívat jako měsíček na hnoji.

,,Ty nás opravdu nepoznáváš?" Zeptala se černá vlčice.

,,Ne." Odvětila jsem.

,,My jsme tvoji rodiče." Řekl zrzavý vlk.

,,Vy jste moji rodiče?"

,,No ano, jsme. Já jsem Sluneční vlk a tohle vlčice Přírody. Jestli chceš, dokážeme ti to." Řekl.
K černé vlčici a zrzavému vlku přišel i šedý vlk.
Společně se lehce dotkli čenichy a následně hluboce zavyli.

V tu ránu se černá vlčice přeměnila na dlouho-vlasou černo-vlásku. Zrzavý vlk se změnil na může s krátkými hnědými vlasy a šedý vlk se změnil na může s krátkými blonďatými vlasy.

,,Vidíš." Řekla černo vlasá žena.
Ano, byli to oni.
Má matka a můj otec.

Po chvilce spojili všichni tři ruce a zavřeli oči.
Než bys řekl vlk, stáli přede mnou v podobě vlka.
Já jsem se rozběhla k mým rodičům, kteří mi začali láskyplně olizovat uši.

,,Jáke je tvé vlčí jméno?" Zeptala se mě potichu má matka.

,,Moonlight."

,,Tak na to přeci jen Šedovouse nezapomněl." Usmála se a zahleděla se na Šedovouse s Rosou.

,,A mami, mohla bych jít s vámi, když jsem ta Měsíční vlčice?" Zeptala jsem se mamky, nýbrž taťka s šedým vlkem odešli za Alfou.

,,Emm, zlato, to nejde. Budeš tady s touto smečkou. Ano?" Odpověděla vyhýbavě.

,,A proč to nejde?"

,,Řekneme si to potom, ano?" Řekla už trochu podrážděně a odešla.

~

,,Je čas jít!" Slyšela jsem hlas šedého vlka. Jmenuje se prý Diamant.
Mamka s taťkou pokývali hlavami.
Já jsem se za nimi rozběhla.
Oni mi začali olizovat čeníšek.

,,Musíte jít?" Zeptala jsem se jich, když Diamant netrpělivě přešlápl z tlapky na tlapku.

,,Musíme." Potvrdila mamka.
Já jim naposledy olízla čenich a pošeptala jim:

,, Zase někdy přijďte."

,,Neboj, přijdeme v pravy čas. Zavolal na mě ještě taťka a zmizeli ve vhodu do tábora.