Kapitola dvacátá třetí

160 18 0
                                    

Když se Sluneční vlk blížil k polovině své cesty, onen hnědý vlk vykoukl do nory, ve které jsem jako vězeň musela čekat.

,,Pojď za mnou. Nezkoušej utéct." Zavrčel a kousl mě do ucha.
Z ucha mi začali kapat malé kapičky krve na suchý mech.
Hnědý vlk vycouval z nory a před vchodem počkal.
Já jsem ho následovala.
Šla jsem těsně za ním.
Za mnou šli ti dva vlci, kteří mě hlídali.
Hnědý vlk zastavil u velkého doupěte.
Nosem ukázal, že mám vstoupit do nory.
Pomalalu jsem vstoupila.
Nora, o proti té malé, byla velká.

,,Běžte si po svejch!" Zavrčel hnědý vlk na dva šedé vlky.

,,Ale šéfe?" Odporovali.

,, Co jsem řekl?!"
Ty jen uctivě sklonili hlavy a odešli.
Hnědý vlk opatrně vešel do nory.
Došel až ke mně a jemně mi začal olizovat ucho, do kterého mě předtím hrubě kousl.
Já jsem cukla.
On však dál lízal mě zakrvácené.

,,Máš druha?" Zajímal se když mi dolízal ucho.

,,Proč?" Zavrčela jsem.
Najednou přitiskl můj čenich k tomu svému.
Nebyl to však pocit, takový jako s Asuanem.
Rychle jsem se od něj odlepila.

,,Vlče si nechce hrát?" Zasmál se.

,,Co po mně chceš?" Zavrčela jsem.

,,Chtěla by jsi vlčata?" Nevšímal si otázku.

,,S tebou rozhodně ne." Zavrčela jsem, tentokrát ostřeji. ,,Tak co po mně chceš?" Vyštěkla jsem.

,,No, přece vlčata." Řekl medovým hlasem. V jeho hlase šlo poznat, že to myslí vážně. ,, Představ si to, budeme Alfa pár. Já a ty. Co na to říkáš?"
Byla jsem zaražená.
Onen hnědý vlk napadl můj tábor jenom kvůli mně?
Jenom proto, že chce vlčata?

,,Ne." Zavrčela jsem.

,,Dobrá, ale zítra se nám tvoje smečka vzdá." Zasmál se a hrubě mě chytil za zátylek a odtáhla mě zpátky do malé nory.
Tam mě pohodil a zavrčel:

,,Vlče si vybralo špatně." Zasmál se a vycouval z nory a hlasitě zaštěkal:

,,Šípe, Jizvo, Modřino!"
Skrz otvor jsem viděla jak přiběhli dva vlci, ti kteří mě hlídali a jedna světle hnědá vlčice s huňatým kožíškem.
,,Modřino, běž pro kořist a Jizva a Šíp budou hlídat bílou!" Rozkázal.

,,Jistě, Šráme." Odvětila světle hnědá vlčice jménem Modřina a odešla kamsi.
Jizva a Šíp si sedli před otvor a položili si ocasy.

,,Otřesi, Zlomenino!" Zaštěkal ještě Šrám.
Vlci na které volal měli strašná jména.
Jeden hnědý vlk a jedna světle šedá vlčice se postavili naproti Šrámovi.

,,Vy dva půjdete za její smečkou," ukázal čenichem na doupě ve, kterém jsem právě, jako vězeň čekala ,,Řeknete jim, že jestli se nám do dvou cest Slunečního vlka nevzdají, tak bude krutý boj. Je to jasné?!" Zasupěl Šrám.

,,Ano, Šráme." Řekli jednohlasně Otřes a Zlomenina pomalým krokem vyšli z tábora.

~


,,Jizvo! Šrám říkal, že máš kus kořisti donést té bílé!"
Probudil mě koho si hlas.
Světle zrzavý vlk bez váhání vstal a někam odběhl.
Já jsem vykoukla opatrně z nory.
Sluneční vlk se blížil ke konci své cesty.

,,Šrám chce mít vlčata s tou chudinkou bílou. Slyšela jsdm to když jsem měnila podestýlku bílé."

,,Neboj se, sestřičko." Usmál se na ní Jizva olízl jí ucho. ,,Však to nějak dopadne."
Modřina mu opětovala stejný úsměv.
Jizva vzal do čelistí polovinu říčního zajíce a odnesl jí ke mně do doupěte.

,,Na, rychle to sněs! Dal jsem ti toho více, než bych měl." Povzdechl si Jizva.

,,Díky." Usmála jsem se na něho. ,,A, Jizvo, posliš, proč tady všichni vlci mají tak.., zvláštní jména?" Naklonila jsem hlavou.

,, Víš, Šrám, náš Alfa, nás všechny našel jako samotáře. Všichni jsme toužili po smečce. Sliboval nám že budeme mít smečku, jakou jsme si přáli. Řekl však, že když se do jeho smečky přidáme, tak už nemůžeme tlapkou ven. Všichni jsme souhlasili. Nejprve nám dal tyto jména. Nikomu se jména nelíbila, ale přijali jsme je. Později jsme začali napadat ostatní smečky, nýbrž nás byla vždy velká převaha. Jeden vlk, jmenoval se Luk, chtěl opustit smečku, ale Alfa mu to nedovolil. Zakousl ho pro výstrahu všem ostatním. Pak našel tvojí smečku. Dlouho jsme vás pozorovali. Pak Alfa, všem členům oznámil, že tě musí mít, jinak povraždí celou tvojí smečku." Odpověděl.
To už jsem snědla celou půlku říčního zajíce.
Stříhla jsem zdravým uchem, že jsem rozuměla.

,,Tak já tě nechám." Oklepal se po chvilce a vyšel z nory.
Já jsem se položila na čerstvý mech a nejistě jsem zavřela oči.

Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]Tempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang