Kapitola 13

899 70 0
                                    

NamJoon

Odešel. Chvilku na to přišel někdo jiný. "Zdravím, NamJoone. Ten hlas jsem znal. Ze školy. Kim TaeHyung. Byla taková tma, že stejně jako toho druhýho, jsem ho neviděl. "Ty jsi s nima? Jsi podrazácká svině!" Zavrčel jsem. "To je omyl. Tvůj otec je podrazácká svině. My nikdy neubližujeme. Ne když to není nutné. To tvůj otec zabil nevinného. Víš, jak ho sebralo, když JiHun umřel? Když ho tvůj otec zabil? Nemůžeš se divit, že to nechce nechat jen tak," zavrčel a začal mi něco mazat po hrudi. Cukl jsem sebou. "Uklidní se. Jen ti to namažu, aby se ti do toho něco nedostalo." "Ale proč?" Zavrčel jsem. "Aby jsi dýl vydržel pro něho," odpověděl a dal mi natíral hruď. "Je tu moc tma na jeho práci. Zavážu ti oči. Aby jsi ho neviděl," řekl a i přes moje protesty a vzpouzení mi oči zavázal. Slyšel jsem kroky a bouchnutí dveří, jak odešel. Zůstal jsem tu zase jen já s krvi a mrtvolou. Bezvadný. Co budu sakra dělat?!

Odplata / NamJinWhere stories live. Discover now