Odplata / NamJin

Kapitola 29

Koukala jsem, že jsem sem přidala kapitolu, která ještě nebyla na řadě?? 🤔😒Za to se omlouvám... Už jsem to napravila a za to dám ještě jednu

NamJoon

Koukal jsem na tu hromádku neštěstí. Zamyslel jsem se nad tím, co mi řekl. Chápu, že jako člen gangu se pořád bál o to, že by Taeho mohl někdo zabít. Jasně, že se toho bál a že se dokázal vžít do téhle situace. Ale stejně... Sakra, jak může někoho unést? Potom co jsme zažili... Je o tolik mladší... Povzdechl jsem si. Ano. Je mladší. Je to ještě dítě. Jak by asi jinak mohl přemýšlet? Nemyslel jsem si, že tohle řeknu, ale... "Dobře, sušenko. Omluva přijata," koukl jsem se na něho odhodlaně. "Co?" podíval se na mě šokovaně a nebyl ani zdaleka jediný. Všichni byli značně v šoku. Kook se odtáhl od Taeho. "Takhle si mi říkal, vždycky, když..." zamumlal. "Když byla bouřka a ty ses schovával u mě v posteli," protočil jsem očima. Opravdu dítě. Ty jeho myšlenky lítají léty za vteřinu. Kook se pousmál a utřel si slzy. "Je mi líto, že jsem tě opustil. Ale nechtěl jsem tě do tohohle zatáhnout. Ty jsi přece jen syn poldy a vždycky jsi věděl, že polda budeš. Nemohl jsem tě zatáhnout, do téhle špíny." Jen jsem kývl. Tohle jsem moc řešit nechtěl. "Fajn. Vlastně jste mi pomáhali," zamručel jsem. "A tak nějak jste mě pustily. A pokud mě ta gorila nezabije jen co se vrátí, možná tu s vámi ten týden přežiji," zamumlal jsem. Všichni se na mě šokovaně koukali. "Co? Promiň, ale jsi normální? Jak to můžeš takhle vzít? Proč??" koukal na mě Tae jako mimozemšťan. "Protože..."