Odplata / NamJin

Kapitola 30

"Protože... Je dost možné, že k němu něco cítím," řekl jsem. Nechtěl jsem to řešit a ani říkat, ale všichni na mě tak koukali, že to ze mě vypadlo. "Co?" vykuckal ze sebe JiMin, který se dusil na sendviči. Mlčel jsem a nechal jsem je, aby to vstřebali. První se vzpamatoval YoonGi. "Dobře, fajn! Hraješ videohry?" zeptal se. Zmateně jsem kývl. "Fajn, tak jdeme hrát,"snažil se odlehčit atmosféru a začal tahat Seoka do obýváku. Všichni se trousili za nimi, kromě Kooka. Přešel ke mě a opřel se o stůl. "Nečekal jsem, že by se tohle mohlo stát," zamumlal. "Nevěděl jsem, že je vůbec možné, aby ses zamiloval do Jina. Ale Jin není takový jakého ho znáš, nebo jak ti ho nastínil tvůj otec. Možná nejede v tom nejčistějším byznysu, ale on není špatný člověk." Zarazil mě, když jsem chtěl něco říct. "Před jeho smrtí, to byl ten nejlepší opravdový přítel, o kterého ses mohl opřít. Nikdy by neublížil někomu, kdo sám neubližuje. Vím, že ty jsi ho poznal jinak. Ale já ho znám dlouho. A vím, že až se vrátí, tak tě nezabije, jak si myslíš ty. Potřebuje jen přemýšlet. Nevím, co se s ním stalo, ale vím, že jednou to zase bude ten člověk, kterého znám." "Proč mi to říkáš?" nechápal jsem. "Říkal jsi, že k němu něco cítíš. A pokud to tak je a ty ho miluješ... Pomoz mu, aby se s jeho smrtí smířil a byl to zase on." Zvedl se a odešel. Nechal mě v klidu přemýšlet a já jsem mu byl vděčný. Nevím jak dlouho jsem tam seděl, než jsem se zvedl a šel za nimi do obýváku.