NamJoon
Seděli jsme na pohovce dokud se nevrátil YoonGi. Podíval jsem se na něho a zjistil, že mě upřeně sleduje. "SeokJin ti vzkazuje, že můžeš jít," řekl a já sem sklonil hlavu a kývl. "Samozřejmě by pro tebe nebylo moc dobré, kdybys mluvil," varoval mě a já jsem kývl. "Nemám v plánu nic říkat. Vždyť se nic nestalo. Děkuju, kluci," zamumlal jsem a vstal. Objal jsem JiMinieho. "Uvidíme se?" zamumlal. Pokrčil jsem rameny a pustil ho. Přešel jsem ke dveřím, když mě dohnal YoonGi. "Co ještě?" zeptal jsem se ho, když mě chytl za rameno, abych nemohl vyklouznout ze dveří. "Vím, že to tu pro tebe muselo být těžký, ale říkal si, že ho miluješ," řekl šeptem. Koukal jsem se na něho a přemýšlel, o co mu jde. Pak jsem jen kývl. "Chtěl bych tě tedy o něco poprosit," řekl a já na něho vyčkávavě hleděl. "Ukaž mu prosím svojí lásku... Pomoz mu se dostat přes tu krizi, co teď prožívá. Vím, že ty to dokážeš..." jeho pohled se změnil. Takového jsem ho za ten týden nepoznal. On byl dosti nedostupný, ale teď vypadal zoufale. "Nenávidí mě," namítl jsem. "Ne. To není pravda. Pokus se, prosím." Koukal jsem na něho, ale pak kývl. "Dobře, tak to mu půjdu poděkovat, že mě milostivě propustil." Poukázal jsem na dveře, které za ten týden nikdy nikdo neotevřel. "Tudy?" zeptal jsem se, ale ani jsem nečekal na odpověď a šel za Jinem.
YOU ARE READING
Odplata / NamJin
FanfictionJin: Mafián co si nikoho nepouští k tělu. NamJoon: Kluk vychovaný policajtem. Mafián a kluk poldy. Jak se tyhle dva sejdou dohromady? Pokusí se NamJoon proniknout slupkou Jina, kterého se všichni straní a podaří se mu to?
