Kapitola 38 - Speciál

1.1K 57 5
                                    

Proč speciál? Sama nevím, možná proto, že má můj pes narozeniny, mám dobrou náladu a nebo jen čistě proto, že BTS, ti úžasní kluci, který mi teď při cestě busem na intr hrají ve sluchátkách, jsou den ode dne úžasnější, i když si člověk myslí, že už to není možné... 💞💞💞

YoonSeokMin

YoonGi

Odešel jsem do kuchyně za ostatními a oznámil jim, že ten blbec šel za Jinem. "Tohle by si měli vyříkat sami. Necháme je o samotě," navrhl JiMin. Všichni jsme totiž věděli, že když Jin začne řvát, slyší ho skoro celá ulice. Kývl jsem. "Půjdeme domů?" Koukl jsem se na JiMina se Seokem a oni kývli. "Jasně," řekl HoSeok a počkal, až se z něho zvedne JiMin. "Copak je?" Zeptal jsem se ho. Nevypadal nějak dobře... "Jen jsem unavený," ujistil mě a pomalu se vydal ke dveřím. "Doma si půjdeš lehnout," řekl jsem ustaraně. JiMin nebyl typ, který by byl přes den jen tak unavený. Býval hyperaktivní a dnes v noci normálně spal, co vím. HoSeok se na mě koukl a i v jeho očích jsem viděl starost. "Vážně jsem v pohodě, ale prospat se půjdu... Koukneme na film?" Zeptal se a já kývl. "Jistě, cokoliv," souhlasil jsem a vyšel s nimi z kychyně. Na Taeho s Kookem jsem jenom mávl a vyšel s nimi ven.

Doma jsme byli za chvíli a HoSeok šel dohlédnout na to, že si JiMin lehne, zatímco já jsem se rozhodl nám udělat něco dobrého k filmu. Věděl jsem, že Seok bude chtít zaručeně syrový popcorn, protože ho absolutně miloval a přemýšlel co JiMinovi. Normálně bych věděl že bude chtít zmrzlinu, ale obával jsem se, že není jen unavený a proto jsem ji zavrhl. Prohledal jsem skříňku a našel nějaké čokoládové sušenky a nasypal je do misky. To pro jeho lásku ke sladkýmu bude dostačující... Počkal jsem na popcorn a pak se s jídlem a lahví limonády vydal nahoru za nimi. JiMinie ležel stulený v posteli, zatímco Seok hledal film. "JiMin chce avangers," koukl se na mě. "Klidně to tam dej," usmál jsem se. Sice ho narozdíl od JiMina moc nemusím, ale nijak mi nevadí. Navíc jsem mu slíbil, že budeme dělat cokoliv. Položil jsem na noční stolek popcorn a sedl si na kraj postele. Sklonil jsem se a políbil ho na tvář. Zvedl ke mně zrak a pousmál se. "Přinesl jsem ti sušenky," podával jsem mu misku. Jeho unavená očka se rozzářila a já se pousmál a líbl ho na rty. Nechal jsem, aby se posadil, opřel se o polštáře a vzal si ode mě misku se sušenkami. HoSeok mezitím pustil film a já se uvelebil na polštářích. Podal jsem Seokovi misku s popcornem, když si lehl z druhé strany postele a zadíval se na film. Po chvilce ten chudáček usnul a já se natáhl, abych film ztlumil. "Doufám, že to nebude nic vážného," ozval se tichý hlas Seoka a já se na něho otočil. Pozoroval spícího JiMina. Vrátil jsem se zpátky a natáhl se přes to spící klubko, abych ho mohl pohladit po tváři. "Bude v pořádku. Nejspíš to bude jen nachlazení," uklidnil jsem ho a zadíval se dolů na JiMinieho. Spal jako nemluvně.

JiMin

Probudil jsem se a smutně musel konstatovat, že jsem tu sám. Bylo mi hrozný horko a oči se mi lepily k sobě. Ztěžka jsem vstal. Potřeboval jsem pít, ale rozhodně ne limonádu. Pomalu jsem se vyšoural z pokoje, abych si došel do kuchyně pro vodu, ale na schodech jsem uslyšel HoSeokův naštvaný hlas. "A to mi říkáš jen tak?!" Zarazil jsem se a zůstal stát. Vím, že by se nemělo poslouchat, ale tohle se mi ani trochu nelíbilo. "Seoku, takhle to není." YoonGiho hlas zněl naopak klidně, vemlouvavě. "A jak by to asi bylo? Celou dobu to byla pravda! Vždycky pro tebe byl on víc!" Slyšel jsem nezaměnitelný stopy pláče. "Nech mě! Nešahej na mě!" Vykřikl a já jsem to nemohl poslouchat. Jeho vzlyky mi trhaly srdce. Seběhl jsem dolů do obýváku, i když mě stálo dost síly sebou neseknout. "JiMine? Promiň, nechtěli jsme tě vzbudit. Jak ti je?" Zeptal se YoonGi stojící blíže v obýváku, který na mě měl výhled. Seoka sem neviděl. Bez odpovědi jsem prošel kolem něho a pohledem hledat HoSeoka. Seděl na zemi u zdi. Koukal na mě a z jeho oči se řinuly slzy. "Seokie? Co se stalo?" Zeptal jsem se ustaraně a klekl si k němu. "To nic, JiMinie... Jak se cítíš?" Zeptal se a utřel si slzy. Naštvalo mě to. "Nedělejte, jako že se mě to netýká!" Zařval jsem. Miloval jsem je. Jasně, že jsem potřeboval vědět, co se děje a proč se sakra hádají. "Seok si myslí, že tě mám radši než jeho," řekl YoonGi a já se zarazil. "Seokie? Vždyť to není pravda... Že ne, YoonGi?" Otočil jsem se na něho. "Není, ale on mi to nevěří," povzdechl si Gi. "Vždyť už jsme to jednou probírali..." Řekl jsem a smutně se na Seoka koukal. Nechtěl jsem, aby to bylo zase jako před tím... To už bych nezvládl. "Proč si to myslíš, Seokie?" Zeptal jsem se ho opatrně. "Já... Chtěl jsem se prozvonit... Nemohl jsem najít svůj mobil a půjčil jsem si jeho. Omylem jsem klikl na galerii a..." Odmlčel se. "A?" Zeptal jsem se. "On... Má tam plno fotek tebe," zamručel. "Protože víš, že se JiMin často fotí a posílá to vždy nám oboum! Ty tak horlivý do fotek nejsi! Nenecháš se moc často vyfotit," bránil se YoonGi a já se koukl na Seoka. Je to pravda... Ani já, když nepočítám společný nás všech, nemám moc Seokových fotek. A to přece Seok vědět musí. A ví přece i to, že se miluju fotit za každé situace a vždy je těmi fotkami otravuju, protože mi kdysi řekli, že jim to lepší náladu. Nechápal jsem, kde je tedy problém. Tohle Seok určitě všechno ví a vsadím se, že i on má v mobilu častěji mě, než YoonGiho. "Nemá tam ani jednu... Ani společnou... Prostě nic... Jako bych neexistoval," stěžoval si plačtivě Seok. Zamračil jsem se. Jak je to možné? Otočil jsem se na YoonGiho v hlavě docela dost otázek. "Je to jinak," namítl YoonGi a já čekal na vysvětlení. Nechápal jsem to. Proč by neměl ani jednu fotku Seoka? Vždyť já přece vím, že ho miluje. Tohle mi nepřijde možný, ale Seok by určitě nelhal. Nechápal jsem to. "Miluju vás oba," řekl.

Odplata / NamJinKde žijí příběhy. Začni objevovat