Odplata / NamJin

Kapitola 15

Jin

Usmál jsem se. Je připravený. Dneska si na něm užiju více. Ale teď ještě ne... Musím vyřešit s JiMinem jeho práci. Kde vůbec je? Šel jsem ho najít. "Tae? Kde je JiMin?" Zeptal jsem se ho. "Myslím, že si šel zastřílet," odpověděl a odešel. "Fajn," zamumlal jsem a odešel jsem za ním. "JiMine!" Zařval jsem mu do ucha, aby mě slyšel. Sundal si klapky a kývl. "Čau. Máš pro mě práci?" Zeptal se. "Jo, vem si někoho a podívej se na zoubek těmhle lidem. Nějak se jim nechce platit," podal jsem mu papír. "Jasně, tak já to s Kookiem udělám," kývl. "Ten ještě spí," zavrtěl jsem hlavou. "Fajn, vemu sebou Taeho," řekl a já kývl. To by šlo, myslím, že ho dneska potřebovat nebudu. Vlastně bych mu mohl dát s Kookiem volno. Uvidíme. Odešel jsem do sklepa. "Tak co? Jak se cítíš? S vědomím, že tě nikdo nenajde..." Ušklíbl jsem se. "Otec mě najde a pomstí!" Rozesmál jsem se. "Tvůj otec nemá ani potuchy, kde jsi. Jezdí tu s kolegy kolem v autě a marně se snaží, aby vypadal, že se trápí a něco dělá!" Smál jsem se a rozsvítil. "Můj otec mě najde," opakoval. "Jo, až mu tě hodím mrtvého ke dveřím," odsekl jsem a vzal si ze stolu nůž. "To vám neprojde," vyhrožoval, ale pak jen zakřičel bolestí, když jsem mu přejel nožem po kůži. "Moc bych si nevyskakoval," zamručel jsem spokojeně nad jeho řevem. Odendal jsem nůž. Na jeho odhaleném těle se zračilo spoustu krvavých ran od nože. Spokojeně jsem si vzal bič, co jsem tam měl a dal mu ránu přes břicho, který měl nejvíce rozřezaný. Kdo by řekl, že ze mě jeho smrt udělá, takovýho psychopata? Nikdy jsem na tohle neměl. Vlastně jsem nikdy neměl rád, až takhle ubližovat. Zastřelit? Není problém. Ale mučit? Nechápal jsem, co se ve mně hnulo. Všichni mě ale znali jako někoho, kdo se takových věcí neštítí... Tak aspoň už mají pravdu. NamJoon zařval, když jsem ho znovu praštil a já se pousmál. "Ještě se vrátím... Musím jen něco zařídit," oznámil jsem a odcházel nahoru. Potřeboval jsem dát práci HoSeokovi. A odměnit ho za jeho předešlou.