Nesmím ho milovat...

2

Vytáhla jsem kufr, který jsem měla pod postelí a začala jsem do něho skládat věci.
Během chvilky jsem měla zbaleno.
•
•
•
„Finne, večeře!" volal na mě táta, když jsem si balil poslední věci do kufru.
Seběhl jsem schody a ucítil vůní pizzy.
Beze slov jsem si vzal jeden kousek.
„Já nevím, mám o jeho trochu strach."
ozval se z předsíně matčin hlas.
„On to zvládne, potřebuje si odpočinout v přírodě." odpovídá táta.
„No, ale přece jen je známější..já nevím, opravdu ho tam chceš poslat?"
ozívalo se stále ještě z předsíně.
„Ano, jsem si jist, že je to pro něj vhodné." táta ukončil rozhovor a přišel za mnou do jídelny.

„Máma o mě má strach?" zeptal jsem se.
„Ano má, máme tě rádi, Finne." řekl táta.
Pak jsem se zakousl do dalšího kousku pizzy.
„Máš všechno zbaleno, Finny?" ptá se starostlivě máma.
Přikývl jsem.
„Ne abys tam něco provedl, budeš tam dvacet dva dní!"
„Neměj starosti, mami." usmál jsem se křivě.