Nesmím ho milovat...

21

„Ty jsi herec?" tahle odpověď mě překvapila, ikdyž jsem to tušila.
„Jo, hrál jsem v pár seriálech."
„A jakých?. vyzvídala jsem dál.
„Třeba.. stranger things." podíval se na mě s pohledem, že to určitě znám.
„Aha, no..my máme jen jeden kanál v televizi."
„Aha, ale to nevadí, je lepší, když nejsi žádná uřvaná fanynka." přitulila jsem se k němu. Dívali jsme se na východ slunce a povídali jsme si. Až slunce vyšlo, šli jsme zpátky do tábora. Bylo 6:10. Už probíhala rozcvička a Sarah vypadala neklidně. Už z dálky to šlo poznat tak jsem za ní i s Finnem šla.
„Kde jsi byla jako?"
„No, šli jsme někam s Finnem." Finn přikývl. Dál probíhala rozcvička a Finn se mě usmíval.

~O sedmnáct dnů později~
„Už to máš sbalené?"
„Jo, skoro jo a ty?" balila jsem si poslední věci do kufru.
„Já už jo." Sarah svižně vstala a sedla si na postel.
„Myslíš, že mu budu chybět?" řekla.
„Komu? Markovi?"
„Jo. Nedokážu si představit den bez něho. A samozřejmě bez tebe."
„Určitě mu budeš chybět!" mávla jsem rukou.

-Klep, klep!
Do dveří vstoupila vedoucí.
„Holky, za půl hodiny odjíždíme, tak si nezapomeňte nic a běžte se pořádně rozloučit s ostatními." nečekala na naší odpověď a hned odešla.
Hned jsem vstala z postele a šla jsem za Finnem.
„Dále!" slyšela jsem jeho nádherný hlas za dveřmi jeho chatky.
„Ahoj Finne." řekla jsem.
„Ahoj Elis!" objevil se mu na tváři zářivý úsměv.
„No, za půl hodiny odjíždíme...a." sklopila jsem zrak.
„Ano, já vím, ale..budeme si volat!" rychle šel k batohu a vytáhl kus papírku. Napsal na něho svoje telefonní číslo a k němu napsal srdíčko. Taky jsem mu napsala telefonní číslo. Chvíli jsme si povídali a ani netrvalo dlouho a půl hodina byla pryč. Museli jsme vytáhnout kufry a vyjít ven.
„Pozor, pozor! Hlášení!" křikl vedoucí.
Všichni zbystřili.
„Teď všichni nastoupí do vlaku, budete se chovat slušně! A děkujeme za tábor! Opravdu jsme si to s vámi užili! Nashledanou."
Všichni se hrnuli do vlaku. Až přišla řada na mě, sedla jsem si na to samé místo, kde jsem seděla před tím. Finn si za chvíli sedl vedle mě a to mě příjemně překvapilo. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Takový pocit bezpečí.
„Finne?"
„No?"
„Vyprávěj mi."
„A o čem?"
„O tom, jak se natáčelo stranger things."
Usmál se a začal vyprávět. Tak se mi zpříjemnila pětihodinová cesta.

Ahoj ahoj! 🖤😆 Jo, dávala jsem si hodně dlouhou pauzu, strašně dlouho nic nevyšlo, omlouvám se. Teď mám ještě do konce týdne prázdniny, tak chci vydat ještě aspoň 3 kapitoly (do neděle) tak snad to nevadí, teď už budu aktivní normálně. Je tu ještě někdo, kdo tohle čte? 😅