Nesmím ho milovat...

15

„No, já jsem.. víte ona.."
„To je v pořádku, Finne, jen omdlela."

Pomalu jsem otevřela svoje oči.

„Jo! Už se probrala!" říkal známý hlas a ten, komu patřil šel ke mně.
„F-Finn?"
„Jo, jsem to já, Finn!" chytl mě za ruku díval se mi do očí. Jemně se usmíval a jak se mi tak díval do očí, šlo vidět, že brečel. Měl totiž červené víčka.

„Co se ti stalo Elis?" ptal se.
„Nevím, Finne."
„Jen abys věděla, byla tu za tebou Sarah. Měla starosti." pořád nepustil mou ruku. Usmála jsem se, protože mě potěšilo, že o mě má Sarah starost.
„I já jsem o tebe měl strach. Strašně moc." podotknul.
Až teď jsem si něco uvědomila. Proč je tu vlastně semnou? Proč se o mě tak bál? A proč mě právě drží za ruku a brečí?
„Finne?"
„Ano?"
„Proč o mě máš takový strach?" u posledního slova mi došel hlas a zakuckala jsem se.
„P-protože..." Než stačil tu větu doříct tak někdo vstoupil. Podle zrzavých vlasů jsem hned věděla, že je to Sarah.
„Elis! Jsi v pořádku? Je ti dobře?!"
„Ahoj Sarah." řekla jsem už jen tím nejslabším hláskem co jsem měla.
Objala mě. Až teď jsem si všimla, kde to jsem. Byla jsem na zdravotní chatce. Jupí! Nejsem v nemocnici.  Vlastně ani nevím, co mi je. Nikdy před tím se mi to nestalo.
Sarah po chvíli odešla, až potom, co si semnou povídala.
Finn  tam semnou pořád zůstal. Nic neříkal. Držel mě za ruku a čekal, co bude dál stejně jako já.
Za chvíli se otevřely dveře. Stála v nich zdravotnice a měla s sebou zdravotnickou brašnu. V druhé ruce měla injekci, kterou se mi právě chystala dát. Finn mě bránil, jelikož věděl, že jsem bez hlasu.
„Ne! Zadržte! Co je to?" řekl. Zčervenala jsem.
„To je uspávací injekce, později ti vysvětlím, proč jí to musím dát." řekla a já ucítila jen píchnutí.
„To zvládneš, Elis, mám tě rád!" říkal, když jsem již usínala. Usla jsem velmi rychle.

Finn
Chtěl jsem, aby věděla, že tu jsem pro ni, tak jsem jí řekl, že ji mám rád. Sledoval jsem, jak se jí zavírají její nádherné oči a pak jsem pocítil vlnu smutku a nervozity. Už usla.
„Tak jo, ty chlapče, se půjdeš zpátky zapojit do oddílu." řekla ta paní zdravotnice a přitom vypadala hodně rozrušeně. Ale to se mi nelíbilo.
„Nejdřív chci vědět co s ní je. Prosím."
„Tohle by jsi nepochopil, věř mi, jde do nemocnice." vzala Elis z postele a položila ji na lehátko.
„Do nemocnice? To ne! Musím tam jít s ní! Hej! Prostě musím!" snažil jsem se paní přemluvit, zatím co vezla Elis na lehátku ven.
Páni se na mě jen zmateně podívala: „Poslyš, kluku, já vím že ji miluješ a máš o ni strach, ale vážně tě nemůžeme vzít s sebou." jen co to dořekla už tu pro ni byla sanitka a já jen sledoval, jak mi odjíždí.

Už druhá kapitola za dnešek 😱💖🔥