Nesmím ho milovat...

3

Dnes je vysvědčení. Vstala jsem a namazala si chleba s marmeládou. Oblékla jsem si černé šaty, které mi kdysi koupil Tom a učesala jsem si vlasy.
„Eli, tak až přijdeš, máme hodinu a pak už musíš odjet, ano?" volá na mě mamka, když jsem si oblíkala lodičky.
Kývla jsem a zamířila do školy.

„Tak co, jak jsi dopadla?" zeptal se Tom, protože je v jiné třídě než já.

„Prospěla s vyznamenáním." usmála jsem se.

Pak jsme šli s Tomem domů. Máme společnou cestu.
„Vlastně se mi po tobě bude stýskat."
„To mi po tobě taky". řekla jsem.
Tomovi se zalesklo v očích.
„Ale ale, přece tady nebudeš bulet!" začala jsem se smát.
Ikdyž je pravda, že jsme tak dlouho od sebe ještě nebyli.
Došli jsme kousek před můj dům.
„Tak čau, Tome!" chtěla jsem už odejít.
„Počkej, ne?" chytl mě za ruku.
„Promiň, nemám moc času."

Pak si mě přitáhl blíž a políbil mě. Nevím, proč jsem to udělala ale neodtáhla jsem se.
Cink!
Přišla mi zpráva.
Odtáhla jsem se a přečetla si zprávu.

Máma: Kde jsi? Za deset minut odjíždíš!

„Um, to je máma, já už musím jít."
rychle jsem běžela k mému domu, který naštěstí nebyl moc vzdálený.
„Miluju tě!" ozvalo se za mnou ještě.
Otočila jsem se  a on tam pořád ještě stál. Na tom stejném místě.

Další kapitola 🖤 doufam že si to někdo čte, a že to nepíšu zbytečně.