Nesmím ho milovat...

7

„Aaa, tady to je! Chatka číslo 39!" zajásala jsem radostí, protože jsem ji hledala už docela dlouho.

Chatka byla celkem velká, dřevěná s červenou střechou. Otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř.
„Ahoj!" pozdravila jsem tři holky, které budou zřejmě moje spolubydlící.
„Ahoj, ty tu máš být s náma?"
„Jo, asi jo, v chatce číslo 39."
„Tak to jsi asi Elisa že?" natáhla přede mě ruku zrzka.
„Jsem Sarah."
Vypadala přátelsky, ale další dvě holky ani nemukly.

Vybalila jsem si věci, do velké skříně která byla součástí chatky. Byla zevnitř vážně pěkná. Velká, prostorná a hezky uklizená. Spíše bych tomu říkala chata než chatka, protože je veliká.
„Ony nemluví?" zeptala jsem se při vybalování Sarah.
„No, já je neznám, ale jsou nějaké tiché. Nechtějí nic mluvit, jen si mezi sebou šeptají." pokrčila rameny.
Zvedla jsem obočí.
„Aspoň že jsi tu ty, usmála se, jsi super."

Dostali jsme pokyn od vedoucích, ať jsme za deset minut všichni v jídelně na oběd.
Vyrazily jsme tedy se Sarah do jídelny a vzaly si oběd. Byly hranolky s rybou.
„Mňam!" řekla jsem a sedla si vedle Sarah, která si už sedla.
„Proč si jela na tento tábor?" zeptala se zvědavě Sarah.
„Mamka měla nápad."
„Aha. Já tu jsem taky poprvé." zaculila se hnědooká zrzka.
Pak ještě něco mluvila. Ale já už jsem myslela jen na to, co asi dělá Finn.
Očima jsem ho hledala po celé jídelně. Nebyl tam.