Nesmím ho milovat...

23

Přijel jsem domů a hned jsem se přivítal s mámou.
„Finne, tak jsi mi chyběl! Jak sis to užil? Zvládl jsi to bez telefonu?"
„Měl jsem se fajn. Poznal jsem jednu holku, kterou mám moc rád." vzpomněl jsem si na Elis a zasáhl mě opět pocit viny a smutku. Máma tam něco mluvila, já ji ale neposlochal a pak jsem jen řekl, že jdu do pokoje. Slyšel jsem ještě hlasy z kuchyně, tátu, jak mámě říká něco jako že jsem se zamiloval a že potřebuji čas.
Zabouchl jsem za sebou dveře a do mobilu jsem si uložil její číslo. Chvíli jsem uvažoval, jak si ji tam mám napsat a pak jsem si ji uložil jako:
Elis 💞💖🖤
Za chvíli jsem si ji přidal na Messengeru a napsal jsem jí.

Me: Ahoj Elis, to jsem já 🤗

Neodepisovala a tak jsem byl na mobilu.

Elis
Přijela pro mě mamka a řekla jsem jí různé věci, co jsem zažila. Ale o Finnovi jsem ji neřekla. Nechtěla jsem o něm mluvit. Po pár minutách nastalo ticho a já si vzpomněla na tu pusu, co mi dal před chvílí Finn. Nejde na to zapomenout. Co bych bez něho dělala, to nevím. Je to něco jako můj... bratr? ne.
Bratranec? ne.
Kamarád? ano? Nad touhle myšlenkou jsem se pozastavila, protože kdyby to byl můj kamarád, tak by mě přece už podruhé nepolíbil.
Já ho vlastně miluju. Z myšlení mě "vzbudila" mamka.

„Eliso,  koupila jsem ti tvůj oblíbený salát."
„Díky mami." usmála jsem se.

Dojela jsem domů a konečně jsem si vzala svůj mobil. Vůbec mi nechyběl. Zapla jsem ho a na displeji jsem uviděla zprávu na messengeru zprávu od Finna. Hned jsem rozklikla zprávu a odepsala jsem:

Me: Čau, Finne :)

Za pár chvil mi přišla zpráva od Toma. Na něho jsem si ani jednou nevzpomněla, což je ode mě hodně sobecké, když toho pro mě tolik dělá.

Tom125: Ahoj Elis, už jsi doma? 💘🧡

Byla jsem ráda, že mi píše, že si na mě vzpomněl, ale co ty srdíčka? Kvůli těm srdíčkám jsem si vzpomněla na tu pusu, co mi dal po vysvědčení, v den, když jsem odjela. On ke mně cítí něco víc... myslí si, že s ním chodím? Nebyla jsem si jistá, jestli s ním náhodou nechodím, tam jsem se zeptala.

Me: Ahojky Tome už jsem doma. Proč ty srdíčka? 😄

Začala jsem tak trochu z lehka. Za chvíli mi přišla odpověď.

Tom125: No tak mi je posílej taky 🤗💜 když jsme teda spolu 🤩😘!!

U téhle zprávy se mi rozbušilo srdce. Ale já k němu přece nic necítím! To samé, co cítí Tom ke mně, cítím já k Finnovi. Ale...co když ke mně Finn nic stejného jako já k němu necítí? Smím, nebo nesmím milovat Finna? Když jsem teď od Toma? Miliony myšlenek mi létaly hlavou, když v tom mi volal Finn přes kameru na messengeru.
Zvedla jsem to. Vlastně volal jak na zavolanou. Potřebuju se ho zeptat, co ke mně cítí. Kamarádství, nebo něco jiného??

„Ahoj El." řekl podivně smutným tónem.
„Ahoj, stalo se něco?"
„Nechal jsem tě tam jen tak stát, p-promiň!" díval se mi do očí, ikdyž přes kameru, tak šlo vidět, že se dívá mi do očí.
„Ale..vždyť se nic neděje." usmála jsem se.
„Víš, nejsem smutný jen z toho, ale i z toho, že jsem tak moc daleko od tebe. Doteď jsme byli pořád spolu a teď jsme každý někde jinde." mluvil pořád smutně.
„Mám to stejně Finne."
Nastalo ticho.
„Vlastně jsem se tě chtěla na něco zeptat."
„Na co?" konečně se trochu usmál.
„Jestli..." nedokázala jsem dál mluvit. Začala mě bolet hlava a trochu se mi třepaly ruce. Věděla jsem, že to nesvědčí nic dobrého.
„Finne, jestli mě miluješ?" řekla jsem tak moc slabým hlasem. Bylo to z toho, jak jsem byla v rozpacích.
Finn trochu nadzvedl obočí a pokrčil nos. Vypadal roztomile.
Miluju tě od prvního dne na táboře." jak to řekl, rozbušilo se mi srdce strašně moc. Málem mi vypadlo z hrudi.
Finnův výraz se náhle změnil v rozpačitý a plný otázek.
„Ale....jestli to tak ty necítíš tak..budu se s tím muset smířit, ikdyž nikdy nesmířím."
Málem jsem se rozbrečela.
„Finne já tě taky miluju!" vyhrkla  jsem plná štěstím.
Začal se usmívat, konečně jsem ho zas mohla vidět s úsměvem.
„Tak moc bych ti teď chtěl dát pusu, El." posmutněl zase.
„Někdy se sejdeme, Finne." nahodila jsem taky smutný výraz.