months. // štvrtecký

prolog

Jsem jako zima. Často osamělá, chladnokrevná, prostě introvert. Silný vítr mi na trati odvání všechny myšlenky z hlavy. Občas se cítím, jako bych nemohla dýchat. Ale stojí to za to.

Ty jsi jako léto. Jsi pěkný, teda, krásný, hodný, nasloucháš. Jsi jako slunce, zklidňuješ tu bouři, která se odehrává v mé hlavě. A vlastně celkově v mém životě.

Jo, přirovnala jsem nás k ročním obdobím.

Ale tento deník je něco, jako měsíčník.

Můj měsíčník.

Beru tě jako člověka, kdo ví, třeba tě potkám.

Někoho, kdo je ti podobný. Komu budu moci říct cokoliv.

Třeba ne.

Třeba budu pořád jen ztracená ve svých myšlenkách.

Tvoje Annie. 💛