months. // štvrtecký

year three: may

Napsáno: 1. června

Čau!

Jsem zpět!

Silnější, než kdy předtím.

Makám.

Makám tvrdě.

I když nejdřív ti chci napsat zážitky z Norska.

Sice jsme tam byli jen pět dnů, z toho dva v Oslu a další dva v jedné malé chatce a pak jeden na cestách.

Ale ta chatka.

Byla kouzelná.

Asi to neznáš, takový ostrůvek víc na severu, Hamnøy se jmenuje.

Vlastně podle wikipedie jde o rybářskou vesničku.

A vypadá tak.

Ty chatky tam jsou jako z pohádky.

Krása.

Zamilovala jsem se tam do toho.

Je tam vidět polární záře a z okna od krbu výhled, kterýho není nikdy dost.

Sice tam není skoro žádný signál, ale o to ta společná chvilka byla silnější.

Měli jsme šanci si promluvit, vyčistit si hlavu, spolu si každý ráno zacvičit a paradoxně i zaběhat ve sněhu.

Konečně jsme měli chvilku čas jen na sebe.

Na nás dva.

Bez lidí kolem.

A zjistili jsme, že se fakt milujem.

A že to je upřímný.

A o to to pak bylo všechno krásnější.

Přála bych si, abychom odtud nikdy neodjeli.

Abychom tam byli napořád.

Kuba mi slíbil, že až bude správná chvilka, že setam vrátíme.

Jenže teď to na prodloužení dovolené nevypadalo.

Bohužel.

Museli jsme zpět do reality.

Do tréninku.

A do zátěže.

Mezi posilovnou a tratí jsme stíhali obíhat rozhovory a natáčení reklamních materiálů pro sponzory.

Já do toho měla i nějaké jiné věci, byla jsem pozvaná do mnoha pořadů, ale vše jsem nestihla.

Nejsem žádný nadčlověk.

Já jsem já.

A někdy je toho už moc.

Tvrdě se snažím makat.

Nepolevit.

Za těch dalších čtrnáct dní jsem se soustředila hlavně na dobrou volbu tempa, abych se u střelby nerozklepala.

Na konci měsíce už jsem se cítila lépe, ale pořád to nebylo ono.

Ale.

Ono to je celkem fuk.

Je před námi další kupa týdnů plných tréninku.

A dalších povinností.

Ozvu se ti.

Pa!

Tvoje Annie. 💛