months. // štvrtecký

year three: april

Napsáno: 1. května

Ani nevím, u čeho začít, deníku.

Snad asi tam, kde jsem skončila minulý měsíc.

Byla jsem s Kubím na tréninku a doprovodil mě k šéfům svazu.

Domluvili jsme se, že si udělají čas a ukážu se jim další den v konkurenci s holkama.

Ráno už mě čekali.

Obula jsem si lyže a s pažbou na zádech jsme se s holkama vydaly na zkrácený okruh.

Na střelnici jsem přijížděla v dobrém rozpoložení v čelní skupince s Markétou a Evou.

Střelbu v leže jsem měla pomalejší, ale přesnou.

Bez zdržení jsem jela dál.

Ostatní holky musely na kolečko, až na Lucku, která byla stejně pozadu.

Vypracovala jsem si před poslední střelbou náskok nějakých patnáct vteřin.

S dvěma chybami ve stoje jsem spěchala si odpykat trest.

Z kolečka jsem vyjížděla třetí, Evu jsem měla před sebou ale jen pět vteřin a věděla jsem, že na ni mám.

Makula už byla dál, odstup byl po střelbě dvacet dva vteřin.

Kolem Evy jsem se prohnala velice rychle.

Ale na Markétu jsem nestačila.

Kdyby byla trať o pár metrů delší, možná by to vyšlo, ale stejně jsem dojela s rozdílem pěti vteřin.

Šla jsem se do buňky na stadionu převléct a udělat si za odměnu čaj.

A taky jsem si sedla na kolo, abych uvolnila nohy.

Po chvilce přišel Kuba a nenápadně vyzvídal.

„Bereme tě," řekl nakonec.

A já ho ohromnou radostí objala velice pevně.

Vyšlo to.

Týden na to jsem měla tiskovou konferenci.

S glóby a medailemi z mistrovství, abych objasnila, co se bude dít.

Jednoduše jsem řekla, že sport vlastně neměním, jen si na záda přihodím malorážku.

Novináři si dělali srandu, že bych měla zkusit třeba sjezd nebo snowboard.

A jestli nechci být jako Ledecká.

Která to dokáže kombinovat.

Chvíli jsem nad tím uvažovala, že bych zkusila jet na olympiádu, ale rychle jsem to zahnala.

Nechtěla jsem to kombinovat.

Ono by to asi ani nedopadlo dobře.

Olympiáda je za tři roky, to je spousta času si to promyslet.

Ptali se mě taky proč.

Proč to chci skončit po tak krátkém a úspěšném období.

Nejradši bych řekla pravdu.

Že mě ty holky ve svazu dohání k šílenství.

Ale to bych měla utrum všude.

Tak jsem řekla, že jsem chtěla zkusit něco nového.

A trávit víc času s přítelem.

Pochopili.

Ale nerozmazávali kdo je a není můj přítel.

Do médií se to ještě nedostalo.

Ví to jen lidi kolem mě a kolem něj.

Nikdo jinej.

A je to tak dobře.

Už jsem zahájila přípravu.

Ale to už vlastně koncem března.

Sama.

Místo dovolené.

S Kubou jedeme až příští týden.

Letíme do Norska.

Nabereme trochu klidu.

A zapíšeme nespočetný množství vzpomínek.

Už se těším, až ti o tom napíšu.

Zatím pa.

Tvoje Annie. 💛