months. // štvrtecký

year four: may

Napsáno: 1. červen

Ahoj deníku.

Jsem v tom až po uši.

V tom trénování.

Soustředění v Německu je náročný, ale máme se tu fajn.

Je zde spousta srandy.

A skvělej kolektiv.

Jsme rozděleni do tréninkových skupin a musíme spolu spolupracovat a proti ostatním skupinám jakoby soupeřit.

A ty skupiny se každý týden mění

Fakt je ta dřina touto formou zábava.

Dneska jsme běželi štafetu.

Dva kilometry holky a tři kluci.

Byl to masakr.

Ale společně s Jessicou, Michalem Krčmářem a Adamem jsme to zvládli.

Ve finiši Adam předběhl Kubu a radovali jsme se z malého dortíku.

Bylo to skvělý, ale pak byl zas Kuba zbytek dne uraženej.

Ale já za to nemohla, že jsme byli každý jinde.

Alespoň už je neděle a zítra začínáme v nových skupinách.

Každopádně teď k večeru už se celkme uklidnil.

Zalezl ke mně do postele a už odfukuje.

Ale dneska jsem o tom hodně přemýšlela.

Jestli vůbec má důvod žárlit.

Protože jo, mám Kubu strašně moc ráda.

Ale když jsem dneska pozorovala Adama, bez trika, vysportovanýho, tak mi došlo, že je vlastně taky fajn.

A taky jsme toho spolu hodně zažili v té nižší soutěži.

Ale i tak.

Kuba je Kuba.

A byl tady nějakej důvod, proč jsme si spolu začali.

A je tu důvod, proč s tím pokračovat.

On když žárlí, tak je vlastně strašně skvělej.

Miluju ho.

Ta jeho naštvanost.

Jak se pak snaží hrát uraženýho.

Stejně ho to pak přejde.

A je ten nejhodnější ze všech.

Fakt se divím, že si ještě nelezeme na nervy.

Prostě spolu pořád přežíváme.

A rádi.

Těším se, až ti napíšu zase za měsíc.

Tvoje Annie. 💛