months. // štvrtecký

year one: december

Napsáno: 1. ledna

Je to tu zase. Další rok za námi, další před námi. K čemu to je? Žít pořád dál? Utápět se tím stereotypem?

„Šťastnej novej rok!" slýchávám, každý rok.

Ale.

Nikdy není šťastný. A vlastně ani veselý. Pro někoho možná ano, ale já takové šťestí nikdy neměla. Vždycky je to tvrdé a kruté a musím bojovat. Bojovat, abych se zasloužila o šanci. O šanci, kterou jsem hodněkrát spálila nebo radši nedostala. Ale od minulýho roku se to pomalu mění.

Jen mi došlo, že je potřeba něco obětovat.

Je to těžký.

Ukončila studium na vysoké a soustředila se na to, co mě alespoň trochu naplňuje.

I když.

Měli jste vidět pohledy těch holek v šatně, když jsem přišla sedmýho září na první trénink.

Koukaly na mě jako na blázna, když jsem jim řekla, že chci vyhrát.

A to byl ten moment, kterej mě shodil. Na kolena.

Od září do konce listopadu jsem dřela v posilovně. Paradoxně dvakrát denně, většinu času to bylo místo obědové pauzy mezi přednáškami sama a potom večer s klukama.

Nechtěla jsem totiž holky rušit.

Kluci mě alespoň neřešili. Nekoukali. Dokonce mi i pomáhali s technikou některých cviků.

V půlce listopadu jsem přidala konečně i ty běžky.

A to byl ten moment.

„Buď škola nebo reprezentace," řekl mi tehdá trenér a já měla ihned jasno.

Další den jsem podala žádost o ukončení studia.

Žurnalistiku jsem milovala, ale.

Ale lyžování jsem milovala víc.

V prosinci jsem se rozhodla díky svazu zkusit první závody.

Byly to sice jen ty podřadné poháry, žádný svěťák, ale co bych taky chtěla, v téměř devatenácti letech. Holka, která nikdy předtím nelyžovala závodně.

První závody se mi povedly. Ve sprintu jsem chtěla postoupit z kvalifikace, což se mi povedlo, dokonce jsem jela finále. Ale projela jsem to, byla jsem pátá. Ale na historicky první závod? Dobrý.

Následovalo dalších pár závodů, do poloviny prosince se mi dařilo, vždy to bylo umístění do 15 ať se jelo, co se jelo.

Trenér se rozhodl mě v polovině ledna poslat na juniorské mistrovství. Chválil mě.

No, třeba ti deníku napíšu, jaký to bylo.

A třeba tu bude jen promáčená stránka slzami, kvůli spáleným šancím.

Tvoje Annie. 💛