months. // štvrtecký

year three: august

Napsáno: 2. září

Ha! Nezapomněla jsem.

Jak bych taky mohla.

Je to rok.

Rok, co jsme spolu.

Já a on.

Chvilkama je těžký tomu vůbec uvěřit, protože to není taková idylka.

Když jsme na soustředění, vadí mu, když se bavím s jinýma.

Ale když jsme sami, je to dokonalý.

Lepší to ani být nemůže.

Ale tak.

O tom vztahy jsou.

Že to je nahoru, dolu.

Nikdo nemá perfektní vztah.

A pokud jo, tak jim to nezávidím.

Ono totiž.

Aspoň se člověk nenudí.

Chtěla jsem napsat o našem soustředění.

Zatím jsme trénovali doma, v Novým Městě.

Pozítří jedeme na Pokljuku.

Už mi to chybí.

Mnoho vzpomínek z loňska jsem na ni měla.

A mnoho jich snad budu mít i teď.

Ale vraťme se ještě k tomu, co bylo.

Domácí tréninky mi prospěly.

Já jsem pilovala hlavně střelbu.

Denně jsem byla schopna vystřílet stovky nábojů.

Dokud jsem nebyla spokojená nebo dokud se nesetmělo, tak jsem ze stadionu neodešla.

Naštěstí jsme po týdnu zjistili, že tam můžeme rozsvítit obrovské reflektory u střelnice.

Takže častěji se objevovala ta první varianta.

Pořád jsem zvažovala účast na olympiádě v klasickém lyžování.

Pokud by se mi v biatlonu nevedlo tak dobře.

Byl by to dobrý trénink.

Záleží to jen na mě.

Podmínky mám více méně splněny.

A trenér by mě hned bral.

Uvidíme za pár let, jestli mi to pořád půjde.

Každopádně teď se mi to zdá nereálné.

Sice jsem mladá a tělo by mělo vydržet hodně, ale necítím se na tolik, abych kombinovala dvě věci.

Na to nemám.

A ani na to mít nechci.

Přeju si dělat jednu věc pořádně.

A teď to je biatlon.

A konkrétně pilovat střelbu ihned po dojezdu z plného zápřahu na okruhu.

Je to den ode dne lepší, uvidíme, jak to bude v listopadu.

Každopádně začínám v nižším poháru.

V IBU Cupu.

Pak se uvidí.

Ale budu makat, abych mohla být mezi nejlepšími.

No nic.

Jdu si pomalu začít balit.

Hlavně kartony nábojů.

Měj se, deníku!

Tvoje Annie. 💛