months. // štvrtecký

year three: march

Napsáno: 2. dubna

Poslušně se hlásím z domova, kde mám dva malé křišťálové glóby a pár medailí ze závodů navíc.

Trenér mi říkal, že pokud bych v létě trochu potrénovala a naučila se lépe jezdit dálkové tratě, tak bych měla i na velký globus!

Pak jsem mu ale řekla o svých plánech.

Chvíli si myslel, že si dělám srandu, po tom, co jsem se ho ptala na detaily odchodu ze svazu, tak mu úsměv na tváři uvadl.

Jeho kometa odchází a on tomu nemá jak zabránit.

Na obranu řekl, že v biatlonu se naběhám víc.

Já vím, že jo, ale vše je to běh volnou technikou.

Jak já tu klasiku nesnášela.

Každopádně není vůbec jisté, zda by mě brali.

Proto už jsem si podala přihlášku na výšku, kde mě přijali na obor fotografie a žurnalistika.

Kdyby něco, ať mám zadní dveře otevřené.

Kuba je na mě pyšnej.

Já na něj taky.

Zítra s ním jedu na trénink.

Za šéfem svazu.

Udělat komdiční testy a orientační test.

Potom se teprve uvidí co bude dál.

A když jsme u toho biatlonu.

Kuba si na mistrovství zajel pro nejlepší výsledek sezony.

Pro třicáté místo ve sprintu!

Takže měl i první body a jistou účast ve stíhačce, kde si své maximum vylepšil na pozici číslo dvacet.

A stíhačka mohla dopadnout líp, kdyby na první položce ve stoje neminul dvě.

I tak jsem na něj pyšná.

A jsem šťastná i za něj, že se mu na mistrovství povedl nejlepší závod kariéry ve světovém poháru.

Je to dříč.

A věřím, že na tom bude v listopadu ještě o něco lépe.

On by si to zasloužil.

Moc.

Vím, že jo.

Jsem si tím jistá.

Budu muset končit.

A vyspat se na zítřejší velký den.

Protože na něm bude záviset moje budoucnost.

Vlastně.

Naše budoucnost.

Měj se!

Tvoje Annie. 💛