months. // štvrtecký

year four: april

Napsáno: 1. květen

Krásnej den přeju!

Mám toho na srdci opravdu hodně.

Nejvíc bych ti chtěla popsat naše dobrodružství v Norsku.

Byla to nádhera.

Navštívili jsme městečko Tromsø.

Kuba tu na dva týdny objednal chatu nebo spíš takový malý srub a letěli jsme.

Byla to tajňačka.

Já ani nevěděla, co chystá.

Ale milovala jsem to.

Ten pocit překvapení.

Během toho času stráveného společně jsem si uvědomila jednu věc.

I když je Kuba ten největší žárlivec, kterýho znám, tak vím, že to myslí dobře, ale prostě.

I tak ho budu mít ráda.

Napořád.

Vždycky bude mít místo někde tam.

Vevnitř.

V tom mým srdci.

A bude součást toho mýho světa, ať se stane cokoliv.

V tom Norsku bylo krásně.

Vlastně jsme většinu času prolenošili v tom srubu.

Nebo jsme skončili v nějaké malé kavárně.

Poslední čtyři dny před odletem jsme začali pravidelně podnikat dlouhé trasy.

Nachodili jsme denně klidně dvacet kilometrů.

Ale bylo to skvělý.

Myslím, že to zase trochu posunulo náš vztah.

A tu důvěru mezi námi.

A taky, myslím, že si víc věříme.

A přesně na takovejch místech nám dochází, že jsme nemohli najít lepšího do páru.

Milujem se.

Prostě jo.

Jinak.

Co se dělo po příletu?

Zase jsme do toho skočili.

Tréninky a tréninky.

A kolečkový lyže a další střelby.

Teď si zase balím.

Zítra jedem na soustředění do Německa.

Do té jejich uzavřené arény se sněhem.

Trochu si zalyžujem a střelíme.

A potrénujem na další závody.

Mám velkou motivaci makat tvrdě.

Chci být s mým klukem v jednom týmu.

Na stejnejch místech.

Sdílet s ním ty zkušenosti.

Ale taky ty zážitky.

A radosti a naštvání po závodech.

Protože je to vždycky lepší, jak nějakej blbej videohovor.

Chtěla jsem jen podotknout, že mám vlastně obrovské štěstí.

Mám skvělého kluka, dělám to, co mě baví.

Snažím se žít naplno.

A jsem hrozně vděčná za všechny, který mám kolem sebe.

Tvoje Annie. 💛