months. // štvrtecký

year two: august

Napsáno: 1. září

Zase ti píšu.

Moc jsem toho v srpnu nenatrénovala.

Teda.

Ne na lyžích.

Doma jsem si udělala kurz na malorážku a jednu pořídila.

A tak jsem relaxovala.

Teda.

Dvakrát denně posilovna a pak kolečkové lyže s malorážkou na zádech.

Bylo to fajn.

Chtěla jsem pak v listopadu Kubovi ukázat, co umím.

Ale i tak jsem měla pro další sezonu jeden velkej cíl.

Získat nějaký medaile ve svěťáku.

Nejlíp ve sprintu.

Protože ty distanční závody moc nemusím.

No ale o tom až někdy přístě.

Chtěla jsem ti říct důležitou věc.

Byla jsem se podívat na tom biatlonu.

Po tom, co jsem ti sem psala minule, tak jsme byli spolu.

A při loučení mě políbil.

Nevím proč to udělal.

Ale neprotestovala jsem.

Jen jsem odjížděla zmatená.

Když jsem se s ním ale viděla minulý týden, tak jsem to nechtěla vytahovat.

Po zlaté štafetě jsem ho nechtěla rušit, ale zavolal si mě sám.

Objal mě.

Večer jsme zašli na čaj a při rozloučení mě políbil znovu.

Na další závod jsem přišla také.

Bylo z toho další zlato.

Byla jsem na něj pyšná.

Moc.

Ihned jak jsem ho viděla v cíli, běžela jsem k němu a políbila ho tentokrát já.

Nevadilo mu to.

Dokonce říkal, že tohle je jeho největší vítězství.

Snažila jsem se mu to vymluvit, ale nedal se.

Nakonec tu po posledním závodu zůstal ještě dalších pár dní.

Odjel včera.

Společně jsme trénovali a trávili spolu volný čas.

Bylo to dokonalé.

A chodíme spolu.

Což nevím, jestli je úplně to nejlepší.

Ale když to nepůjde, tak se svět nezboří.

Musím říct, že ho mám moc ráda.

A mám radost, že tu pro mě je.

S deníkem ale přestat nechci.

Měj se, ozvu se za měsíc.

Tvoje Annie. 💛