months. // štvrtecký

year three: january

Napsáno: 1. února

Poslušně se opět hlásím!

Začátkem ledna se zdálo být vše v naprostém pořádku.

Ale zbytek už tak dobrý nebyl.

Teda.

Ne mezi námi.

Mezi mnou a ním.

Bylo málo času si psát, natož se vidět.

On měl těch závodů hodně.

Já jen čtyři.

Ale i tak.

Dnes si balím a jedu na Slovensko.

Ho překvapit.

Je tam na mistrovství.

Chci urovnat ty hádky, ke kterým jsme vlastně neměli důvod.

Nelíbilo se mu, že mě pár minut v televizi viděl se bavit s Klæbem.

Hned z toho dělal něco, co to není.

Každopádně v bílé stopě se mi dařilo.

Ve dvou sprintech jsem byla první a druhá.

A potom na dvou desítkách jsem se vešla do pátého místa.

Češi mě brali jako senzaci.

Příslib do budoucna běžeckého lyžování.

Ale neměli ani ponětí, že po sezoně je konec.

Čau.

Nafurt.

Ty holky v týmu mi za to nestojí.

Nikdo kromě Kuby o tom neví.

A taky kromě tebe.

Teď sedím ve svým pokojíku a kolem mám rozházený oblečení.

Nevím, co do cestovky narvat dřív.

Mrzí mě, že jsme se s Kubou pohádali.

Asi i proto první závod nedopadl nejlíp.

Dávala jsem si to za vinu.

Hodně.

Ale teď jsem si kvůli němu udělala volno.

Potom odjíždíme do Finska a Itálie na poslední závody před mistrovstvím.

Uvidíme se zase za měsíc!

Napíšu ti, jak to mezi námi je.

Doufám, že se to uklidní.

Že nebude tolik žárlit.

A že budem šťastní.

Snad jo.

Snad to dopadne.

Pa.

Tvoje Annie. 💛