months. // štvrtecký

year four: march

Napsáno: 1. duben

Ahoj.

Dneska si ze mě Kuba pěkně vystřelil.

Udělal mi překvápko, když jsem k němu dojela, tak se válel v posteli s nějakou holkou.

Asi víš, co následovalo.

Vystřelila jsem pryč rychle jako blesk.

A slzy už se mi hnaly do očí.

Po chvilce byl u mě Kuba, oblečenej a utěšoval mě.

Že to není jak to vypadá.

A pak se ptal, jestli vím, co je za den.

Úplně mu cukaly koutky a chtěl se začít smát.

„Blbečku," zakroutila jsem nad tím hlavou.

Pak mi celej jeho vtípek objasnil.

Měla jsem chuť ho zmlátit, ale přece jenom ten nevinnej obličej mi to nedovolil.

Takový šoky mi tu dělat.

No ať si počká na příště.

To mu teprv ukážu.

Jinak jsme úspěšně ukončili sezónu.

Jela jsem ještě závody v Oslu.

Udělala jsem si radost průměrnejma výsledkama a pak byla druhá v exhibici v Jablonci.

Neporazila jsem jen Makulu.

I tak to byl skvělej závod.

A teď máme dva týdny volna.

A pak hurá do tréninku.

Zítra letíme pryč.

Ptáš se kam?

No, já nevím.

Zeptej se Kuby.

Jen mi řekl, ať si sbalim věci do zimy.

Víc nevím.

Ale moc se těším.

Až budeme spolu sami.

Daleko od ostatních lidí.

A budeme si jen povídat a užívat si tu chvilku klidu.

Veř mi, už se nemůžu dočkat.

Jinak asi by se sem hodilo sepsat hodnocení sezony.

No.

Bylo to těžký.

Ale alespoň to není tak nezáživné, jako lyžování.

Nikdy nevíš, co se může stát a to je na tom to skvělý.

Ten adrenalin u střelby.

Ta jedinečnost.

Jsem za to neskutečně ráda.

Za to, že jsem se dokopala udělat změnu.

A taky, že mě vzali.

Miluju to tu.

Máme skvělej kolektiv.

Ten nejskvělejší.

No, konec vychvalování do nebes.

Jdu spát, protože zítra letíme.

Tak pa, deníku.

Tvoje Annie. 💛