Autumn meeting ✔

.6.

U auta stojí Ethan a v puse má zapálenou cigaretu. Nic mu neřeknu, pouze zavrtím hlavou a nasednu do auta. Ethan típne cigaretu a sedne si vedle mě. „Psala jsi, že máš do tří, kde jsi byla tak dlouho?" oboří se na mě. „Musela jsem ještě na sekretariát." myknu rameny a pustím rádio. Zrovna tam hrají Arctic Monkeys a já si začnu pozpěvovat „Do I Wanna Know". Ethan vyvalí oči a nasadí překvapený výraz. „Co?" zeptám se. „Nic... Já jen, ty je znáš?" řekne Ethan a já mám co dělat, abych se nezačala smát jeho výrazu. „Jo znám." zazubím se a vrátím se k pozpěvování. Ethan už neřekne ani slovo, jen se pobaveně usměje.

Schody doslova vyběhnu. U sebe v pokoji ze sebe rychle sundám uniformu a ve spodním prádle odejdu do šatny obléct si něco pohodlného. Když se vrátím, zarazí mě balíček, který leží na mé posteli. Je na něm položená nezalepená obálka. „Snad ti pomůže s tvým studiem. Táta." je napsáno na vzkazu, který se nacházel v obálce. Otevřu balíček a zalapám po dechu. Najdu tenký, šedý notebook, který určitě nebyl levný. Najednou mě popadne zlost a vydám se do otcovy kanceláře. Zatáhnu za kliku a dveře zůstanou zavřený, protože otcova kancelář je zamčená a já odejdu naštvaná dolů za Thomasem.

Thomas stojí u sporáku a něco vaří. „Budeš jíst?" „Ne díky, nemám hlad." řeknu a dám vařit vodu na čaj. Z úložné skříně popadnu velký hrnek a dám do něho pytlík s černým čajem. Když je voda uvařená zaleju pytlík s čajem, přidám citrón a vrchovatou lžičku medu. „Melisso, měla jsi to nechat na mě." „Myslím, že čaj ještě uvařit zvládnu." usměju se na Thomase a i s čajem odejdu do obývacího pokoje. Zapnu televizi a bezmyšlenkovitě se dám do popíjení čaje. Ani nezaznamenám, že si vedle mě přisedl Ethan, dokud televizi nepřepne. „Hej! Proč si to přepnul?" „Nesledovala jsi to." uchechtne se, sundá si sako a povolí si kravatu. „Sledovala!" prsknu a Ethan se zasměje. „O čem to bylo?" „No já..." poraženecky skloním hlavu a Ethan pobaveně zavrtí hlavou a do ruky si vezme ovladač. Zkusím se po ovladači natáhnout, ale Ethan to předvídá, převrátí mě pod sebe a zalehne mě svou vahou. „Co to zkoušíš?" zeptá se pobaveně. „Vzít ti ovladač?" odpovím s úsměvem a zahledím se do jeho zelených očí. Takhle zblízka připomínají jarní zelenou louku. V místnosti je ticho a je slyšet pouze to, jak zhluboka dýcháme. Najednou se zadívá na mé rty a jeho obličej se začne přibližovat až nebezpečně blízko a já si rychle odkašlu. Ethan se ze mě zvedne a beze slova odejde. Já si prohrábnu vlasy a odběhnu k sobě do pokoje. Na schodech se srazím s otcem. „Kam se ženeš?" zeptá se a já pouze mávnu rukou a pokračuju dále do mého pokoje. „Melisso, potřebuju s tebou mluvit." „Já s tebou vlastně taky." poškrábu se za krkem a s otcem zamířím do jeho pracovny. Usedne za stůl a odkašle si: „Tak můžeš spustit." „Víš, chtěla jsem ti poděkovat za ten nový notebook, ale..." „Ale? Nelíbí se ti? Klidně můžu koupit jiný." „Takhle jsem to nemyslela." povzdechnu si a promnu si pravý spánek. „Tak jak teda?" „Nemusíš mi kupovat drahé dárky, ani si nepřeju abys je kupoval. Můj starý notebook byl ještě v pohodě." „Doopravdy to nebyl zásah do mého rozpočtu, to mi věř. Všechno?" „Myslím, že ano." přikývnu a nervózně se zhoupnu na špičkách. Otec vstane, obejde stůl a opře se o něj. „Na pozítří je naplánovaná menší sešlost. Na počest tvého příjezdu." dovysvětlí a opět usedne za jeho stůl. „Je potřeba, abys měla společenské šaty. Ethanovi dám kreditní kartu a zítra je pojedete koupit. Už můžeš jít." řekne a já odejdu do svého pokoje. Zamířím do koupelny a obličej si opláchnu studenou vodou. Nesnáším společenské akce a ještě víc nesnáším šaty. Nechce se mi jít kupovat společenské šaty, znamená to jenom zkoušení šatů a další a další zkoušení. Nemůžu jít nakupovat s Ethanem, ne po tom, co se mě pokusil políbit. V pokoji popadnu papír a obyčejnou tužku, usednu za psací stůl a všechny svoje pocity přenesu na papír.