Autumn meeting ✔

.40.

Schody beru dolů po dvou a jako zázrakem nikde nespadnu. Logan skutečně nikam neodjel a trpělivě na mě čeká v autě. Do auta se přiženu jako velká voda, rychle se připoutám a Logana popoženu: „Na co čekáš? Tak už jeď!" „Ale kam?" zeptá se nechápavě Logan, otočí klíčkem v zapalování a nastartuje. „Budu tě navigovat, hlavně už jeď." vydechnu a nervózně se na sedadle zavrtím.
Logana se snažím navigovat co nejlépe, nicméně někdy se musíme otočit. Venku se pomalu stmívá a já jsem nervózní natolik, že mi ani nevadí Loganova rychlá jízda. „Řekneš mi, co se stalo?" vyhrkne po chvíli ticha Logan a já mlčky přikývnu. „Ethan od včerejška nebyl doma a Lindě nebere telefony." „A ty víš kde je? Protože přes noc má zase sněžit a ..." „Tuším, kde by mohl být." zarazím Logana dřív, než mě znervózní ještě víc. Bradu zabořím do bundy a hlavu si opřu o studené okénko. „Nevím, čeho se bojím víc, jestli toho, že Ethan leží v mrazu někde na lavičce nebo toho, že včerejší noc strávil u nějaké jiné holky, která mu dovolila víc než já." přiznám popravdě a na chvíli na sobě zachytím Loganův pohled. „Melisso, sice Ethan není žádný romantik, ale viděl jsem ho, jak se na tebe dívá. Věř mi, záleží mu na tobě a nic takového by ti neudělal. Má tě rád." ukončí náš rozhovor, protože kromě občasného určení cesty nikdo neřekne ani slovo.
Logan zastaví před garáží a je vidět, že se na takovém místě necítí dobře. Kromě malého světla, které prosvítá pod vraty Ethanovi garáže, je v okolí pusto a tma. Odepnu si pás a otočím se na Logana: „Myslím, že už můžeš jet." „Máma nebude nadšená z toho, že jsem tě tu nechal." povzdechne si. „Tak ji neříkej, že jsem pryč." pokrčím rameny. „Nějak tě budu muset omluvit ze společné večeře." uchechtne se a já mu věnuju upřímný úsměv. Vystoupím z auta a rychle přeběhnu ke garáži. Uchopím studené kovové madlo a s úlevným vydechnutím vytáhnu vrata od garáže. Logan nejspíš skutečně nevěřil tomu, že by se zde Ethan mohl nacházet, protože odjede až ve chvíli, kdy zmizím v garáži. Moje úleva trvá do chvíle, než spatřím ležícího Ethana na zemi vedle gauče. „Ethane, co se ti stalo?" vyjeknu a zatřepu mu s ramenem. „Melisso?" zašeptá a zamžourá očima. Oči má skleněné, tváře zarudlé horkem a v ruce svírá téměř prázdnou lahev s čirou kapalinu. Láhev mu stěží vytrhnu z ruky a přičichnu si k ní. Z prudké vůně alkoholu se mi ihned zvedne žaludek. „Kolik si toho vypil?" zeptám se s obavami, láhev položím na zem a pokusím se Ethana dostat na gauč. Ethan neváží málo a značnou dobu mi trvá, než ho zvednu a následně posadím na gauč. „Vrať mi ji." zaúpí Ethan a natáhne se pro láhev, já ji však včas skopnu a zbytek alkoholu se vylije na zem. „Smůla." pokrčím rameny. „To bylo moje." fňukne jako malé dítě a z malé ledničky, která je vedle gauče, vytáhne flašku s rumem. „Ani na to nemysli." vytrhnu mu láhev z ruky a vrátím jí zpátky do ledničky. „Co tady děláš?" vydechne zničeně a já si k němu přidřepnu. „Tvoje máma má o tebe strach." špitnu a pohladím ho po tváři. Pouze trhne rameny a zadívá se mi do očí. „Neměla bys tady být." „Neměla." přikývnu, „Ale i tak tady jsem." „Chybělas mi." řekne a proplete si svoje prsty s mýma. Jemnými, krouživými pohyby přejíždí po mé dlani, čímž se mi postaví veškeré chloupky na mém těle. „Neviděl jsi mě jenom den." uchechtnu se a Ethan sklopí hlavu. „To je na tom to divný." šeptne skoro neslyšně. Mezi námi se rozhostí naprosté ticho. Není slyšet nic kromě hučení ventilace u lednice. „Myslím, že budu zvracet." vyhrkne po chvíli a než stačím uskočit, Ethan pozvrací sobě kalhoty a mě boty. „Promiň." zamumlá a začne si svlékat kalhoty. „To nic." pípnu a odvrátím od Ethana pohled. „Máš tady někde vodu?" zeptám se, a aniž bych počkala na odpověď, začnu vodu hledat v lednici. Nakonec nějakou vodu najdu zastrčenou v jednom z regálů a před garáží si boty opláchnu. Boty odložím do regálu a zbytek vody podám Ethanovi na vypláchnutí úst. Ten ji s díkem přijme.
„Musíš si lehnout." usoudím a na gauč mu připravím starou otrhanou deku, která pamatuje určitě lepší časy. Ethana uložím na gauč a dekou ho přikryji. Když si chci jít lehnout do křesla, Ethan mě chytne za ruku a přitáhne blíž k sobě. „Melisso, musím ti něco říct." „To počká." ujistím ho a jemně jeho ruku odstrčím. „Miluju tě." hlesne a tím mi dokonale vyrazí dech. „Jsi opilý." „Ne, jsem zamilovaný." řekne pevně a zanedlouho usne tvrdým spánkem.