Autumn meeting ✔

.28.

Po několika hodinách intenzivního pláče přestávám brečet a pouze prázdně koukám na stěnu. Aubrey byla moje nejlepší kamarádka. Když se mi hlavou proženou naše společné vzpomínky, píchne mě u srdce. „Melisso, proč mi nezvedáš telefon... Co se stalo?" vykřikne otec, jakmile vstoupí do mého pokoje a uvidí mě svalenou na zemi. Pokusím se postavit, ale podlomí se mi kolena a tak opět skončím na studené podlaze. Otec ke mně rychlým krokem přistoupí a pomůže mi se postavit. Odvede mě k posteli a z obličeje mi odhrne vlasy, které jsou slepené díky slzám. „Ehm, chceš si o tom promluvit?". Místo odpovědi zavrtím hlavou a otci se viditelně uleví. „Dobře. A ten mobil?" zeptá se a posadí se vedle mě. Prstem ukážu na rozbitý telefon, který leží na zemi. Otec si povzdychne a mobil sebere ze země. „Koupím ti nový." řekne, otevře dveře a srazí se s Ethanem. „Kam jdeš?" zeptá se otec Ethana a ten zpanikaří. „No... já..." zakoktá se a otec nad tím mávne rukou. „To je jedno. Běž do auta, potřebuju si ještě někam zajet." „Ale..." „Co? Máš snad důležitější věci na práci?" řekne důrazně otec a Ethan poraženě sklopí hlavu. „Ne pane." zašeptá, otec přikývne a odejde do auta. Ethan přijde k mé posteli a chce mě políbit, ale já ho zarazím. „Radši běž, otec není moc trpělivý."

„Thomasi?" zavolám v naději v kuchyni, když nemůžu Thomase nikde najít. Nikdo mi neodpoví, a tak se vydám zpět do mého pokoje. Už chci otevřít dveře, které vedou ke mně do pokoje, ale cosi mě donutí se zastavit. Zarazí mě nepatrné světlo, které vychází z otcovi kanceláře. „Divný." zamumlám. Otec se s Ethanem ještě nevrátil, navíc otec si svoji kancelář vždy zamyká. Pomalým krokem se přiblížím ke kanceláři a pootevřenými dveřmi nahlédnu dovnitř. V kanceláři je Thomas, který něco očividně hledá. Má svraštěné obočí a prohledává všechny šuplíky otcova stolu. Najednou se mu rozsvítí oči a na stůl položí šedé, tenké desky. Poodejde k oknu a ve chvíli, kdy z něho chce vykouknout, pocítím tendenci rozkašlat se. Snažím se kašel utlumit, ale tím ho akorát zesílím. Thomas se lekne a rychle desky uklidí zpátky na svoje místo. „Melisso..." vydechne, zhasne a otcovu kancelář zamkne. „Hledala jsem tě." „Já... jsem jen uklízel. Potřebuješ něco?" „Ne. Teda vlastně jo. Zítra už chci jít do školy.". Podezíravě si mě přeměří a já přešlápnu z nohy na nohu. „A co tvůj kašel?" „Zlepšil se. Vezmu si kapky a navíc už mi je líp." vyhrknu a doufám v kladnou odpověď. Další den sama doma bych už asi nezvládla. Thomas chce něco namítnout, ale já ho přeruším. „Prosím. Já už nechci být doma." „Tak dobře, ale neřekneš tátovi, že jsem byl u něj v kanceláři." „Platí." přikývnu a odejdu do koupelny trochu se zlidštit.

Když se konečně vrátí otec domů, je něco po jedenácté večer. Dveře do mého pokoje se otevřou a já rozespale popřeju otcovi dobrou noc. „Já ale nejsem tvůj táta." zasměje se hrdelním smíchem Ethan a já se vymrštím do sedu. „Ty nejedeš domů?" zeptám se a Ethan zavrtí hlavou. Sundá si sako s kravatou a přehodí je přes židli. Když si začne svlékat kalhoty, odvrátím pohled jinam a on se rozesměje. „Líbí se mi, když tě uvedu do rozpaků." „Mě ne." zamumlám a on se uchechtne. Když si sundá košili a zůstane jenom ve spodním prádle, zhluboka se nadechnu a zkousnu si ret. „Posuň se." zašeptá a já tak učiním. Vleze si ke mně do postele, obejme mě a věnuje mi políbení do vlasů. „Řekneš mi, proč jsem musel jet s tvým tátou koupit pro tebe nový mobil?" zeptá se a já ztuhnu. „Nechci o tom mluvit." „Melisso..." povzdechne si a začne mě jemně hladit po paži. Na těle mi vyskočí husí kůže a on se nad tím uchechtne. „Pohádala jsem se s Aubrey." „No a? To se přece stává." „Já vím. Ale to přátelství mezi námi... Skončilo." poslední slovo zašeptám. „Potom to nebylo pravé přátelství. A teď už spi." „Ethane? A kde jste byli tak dlouho?" „Tím se netrap." zívne a za chvíli už pravidelně oddychuje.