Autumn meeting ✔

.8.

„Budeš jíst, Melisso?" „Ne, děkuju Thomasi, ale s Ethanem jsme se domluvili, že si dojdeme na jídlo, akorát." ukážu na své oblečení, „Se musím převléct." usměju se a vydám se do pokoje převléci. Uniformu pověsím na ramínko v šatně a zamračím se. Obleču si obyčejné modré roztrhané džíny a černý, pletený rolákovitý svetr. Dnes je venku doopravdy hezky a bunda snad nebude zapotřebí. Vlasy si pročešu a stáhnu je do culíku. Nazuju si hnědé kotníkové boty, batoh si přehodím přes rameno a schody seběhnu dolů do haly, kde na mě čeká Ethan. „Půjdeme pěšky?" zeptám se a Ethan přikývne. Rozloučím se s Thomasem a vydám se s Ethanem do rušného New Yorku.

„Na co máš chuť?" „Na pravý newyorský hot dog." odpovím okamžitě a Ethan se zasměje. Když zamířím k prvnímu stánku, Ethan mě chytne za ruku a zavrtí hlavou. „Tady ještě ne. Vím, kde mají lepší hot dogy." usměje se a pokračuje dál v chůzi. „Víš, na to, že máme být přátelé, toho o sobě moc nevíme." „ Tak se ptej." řekne a já se lehce usměju. „Dobře, kolik ti je?" „Vážně?" zasměje se, ale odpoví: „Je mi dvacet jedna." „Páni. A co rád děláš?" „No, ze všeho nejradši hlídám malý holky a strašně rád je někam vozím." ušklíbne se a já ho lehce praštím do ramene. „Hej! Já nejsem malá." zasměju se. „Ale seš." ušklíbne se. „Pochybuju, že dosáhneš do horních regálů v obchodě." „To sice ne," připustím, „Ale tobě přijdu malá jenom proto, že jsi strašně vysoký." zašklebím se. Najednou Ethan zastaví u stánku a kývne na postaršího pána. „Dneska dvakrát." řekne muži a podá mu bankovku. Muž se na Ethana usměje a chce mu vrátit drobný, ale Ethan ho zarazí: „Kup za ty drobný Holly zmrzlinu." „Díky Ethane." poděkuje muž a připraví dva hot dogy. Ethan si je vezme a rozloučí se s ním. „Kdo to byl?" zeptám se a vezmu si jeden hot dog. „Bob, jeho vnučka si chodí hrát s mojí sestrou." „Ty máš sestru?" vykulím oči a Ethan se zasměje. „Jo, Noru, je jí pět." usměje se. Zakousnu se do hot dogu a ihned vím, že to nebude můj poslední newyorský hot dog. „Mňam." „Jo, Bob má nejlepší hot dogy v celým New Yorku. Procházíme se menším parkem a pod nohama nám šustí z části spadané listí. Stromy jsou celé žluté a místy i červené. Posadíme se na lavičku a najednou se Ethan rozesměje. „Co je?" „Nic, jen máš tady kečup." řekne a ukáže na dotyčné místo nad mým rtem. Když se jeho prst setká s malým kouskem mé kůže, celá se napnu. I když už prst odendal, stále cítím jeho dotek. Vytáhnu kapesník a místo si otřu. „Pořád jsi mi neřekl, co rád děláš." „Ale řekl." zasměje se. „Myslím upřímně." „Dobře." usměje se. „Rád hraju na bicí. Miluju hudbu, občas mám pocit, že mi dokáže zlepšit náladu jedině ona. Mám dny, kdy nechci nikoho vidět a chci jenom hrát." vysvětlí a já přikývnu. „Vím, co myslíš, já to mám takhle s kreslením. Když mi umřela máma..." nadechnu se, „Celé dny jsem s nikým nemluvila, ani s mojí kamarádkou Aubrey. Jenom jsem byla zavřená v pokoji a neustále kreslila." dořeknu a chci si utřít slzy, ale Ethan to udělá za mě. „Jak dlouho to je..." „Od doby co máma umřela? Měsíc." povzdechnu si a Ethan mě jemně pohladí po tváři. „Moc mě to mrzí, Melisso." „Mě taky. Nevrátíme se domů? Už mi není takový teplo." řeknu a Ethan si okamžitě začne sundávat sako. „Nech si ho, máš jenom košili." zadržím ho, ale i tak mi sako přehodí přes ramena. „Děkuju." usměju se, zvednu se z lavičky a s Ethanem se pomalu začneme vracet domů. „Nemáš zač." „Proč pořád nosíš oblek?" zajímám se. „Mám to ve smlouvě. Tvůj táta by mě zabil, kdybych ho neměl." pokrčí rameny. „Stejně nechápu, proč pracuješ pro mého otce." „Dobře platí. Potom, co jsem odešel z vysoký, jsem chvíli pracoval po barech, ale nikde jsem si nevydělal tolik jako u tvého otce." „Ty jsi nechal školy?" vydechnu překvapeně, Ethan uhne pohledem a ruce sevře v pěst. „Když můj otec od nás odešel, máma byla na vše sama a nezvládla mi ještě platit školný. Tak jsem ze školy odešel a začal jsem makat, abych jí aspoň trochu pomohl." „Promiň, neměla jsem se ptát." omluvím se a zkousnu si ret. „Nemohla jsi to vědět." řekne jen a přidá do kroku.